Šla Pavla šalviou, šla Pavla levanduľou,
šla, až sa vznášala, stúpala z údolia,
kde teraz tleje dážď a hmly sa kúdolia
okolo jabloní a pováľaných úľov.
Šla Pavla šalviou, a ty sa pre to netráp,
akoby vravela prstami od medu,
šla Pavla šalviou, kam vietor potme dul,
a mala vo vlasoch nahrubo toho vetra.
Tam, kde sú noci zlé a medovina mocná
možno sa zastaví, možno sa otočí,
kým sa jej prísvitnej otvorí potôčik,
možno sa rozplynie neskutočnejšia od sna,
stromami vyšumí ako nič vedomé,
a raz to niekomu rozpovie medomet.
od dajakbol
dne 16.12.2018 13:33 ·
15 Komentářů ·
440x čteno ·
Moje babička si myslela, že je to medomed. Za celý život jsme jí to nedokázali rozmluvit.
A jinak. Je to pro mě jedna z těch básní, které vídáme ve vydáních souborného díla. Báseň svojí povahou papírová a klasická. Tak to čtu. Ve své kategorii je to podle mě to nejlepší, co může být.
Na druhou stranu. Čekám, jestli se z té kategorie Tvoje tvorba někdy vymaní.
Má pravdu, Luisa. Přemýšlím, zda máme všichni nějaký ten ustrnulý bod, z něhož není snadné udělat krok (prostě jedno kam) jinam. Procházela jsem teď trochu Tvé texty. U Tebe je ta obsahová strnulost lépe vidět. Ve svých sděleních jsi poměrně přímý. Což je zase určitě na druhou stranu poklona. Ne každý je takového schopen.
Takže stejně jako Lui, čekám si.
Smazala se mi ta věta o tom, že to není otázka, na kterou bych očekávala odpověď. Jen se snažím vysvětlit svoje stanovisko, navzdory tomu, že se to po mně nechce. (Špatné vychování, řekla bych.)
A pak tam byla omluva, že cituju Platóna, ono to totiž vypadá jako intelektualismus, i když by proboha němělo. Na Platónovi stojí velká část našeho myšlení dodnes, jen to prostě už nevíme.
Ta tvorba, právě, jaká je, charakterizuje tvoji poezii, nečekám, že "se vymaníš"...
Skoro jako píseň s lidovými kořeny, tak mi připadá, je kouzelná.
Dotaz: nemá tady být
kde teraz tleje dáž - dážď?
a ako tu, kurňa, vedieť, že"dáž" nie je hovorovo
po slovensky pojaté...
veď ja Ti to ani nevyčítam, Jarku. Ale oprav to, prosím. Dáž na dážď a Tak na Tam.
Je to pro mě jedna z těch básní, které vídáme ve vydáních souborného díla. Báseň svojí povahou papírová a klasická. Tak to čtu. Ve své kategorii je to podle mě to nejlepší, co může být.
Na druhou stranu. Čekám, jestli se z té kategorie Tvoje tvorba někdy vymaní.
No asi je trochu problém, že najprv hovoríš o tejto konkrétnej básni, potom už o mojej tvorbe všeobecne, a pritom medzi tými dvomi je rozdiel dosť zásadný, a mrzí ma, že ostal nepovšimnutý zrejme nie len Tebou. Dokonca by som povedal, že táto báseň je pre mňa istým vymanením sa, akurát že smerom, ktorý nemienim ďalej rozvíjať - totiž smerom do klasickosti. V každom prípade "papierovosť" je kategória, ktorá neevokuje nič lichotivé a nemôžem inak, než nesúhlasiť. S "klasickosťou" je to prijateľnejšie, ale skôr pre túto báseň než pre moju tvorbu celú. Možno asi povedať, že táto báseň je klasická, lebo je taká nie len formou sonetu, veršovým rozmerom, ktorým je prízvučný alexandrín, ale aj - a to sa mi zdá dôležité - použitými básnickými prostriedkami a modalitou výpovede. "Normálne" takto proste nepíšem: vzletne, vozvýšene, vážne, v tretej osobe, s tým, že ja som (sa) z diania úplne vynechal (to veru nerobím), so zdrobneninou v inom než ironickom kontexte, s prevahou prírodných motívov.... Nieže by mi v iných básňach s Pavlou šlo menej o ňu a viac o mňa, ale nijakovsky som sa v nich ako lyrický subjekt nevedel krotiť, stiahnuť, umenšiť. To ma dosť hnevalo, tak som si povedal, že predsa aspoň raz musím napísať báseň o Pavle, v ktorej nebudem ("nádavkem" či najmä) zvesela ironizovať svoju úbohú figúru. Nádejal som sa, že nezainteresovaní môžu prijať Pavlu ako nejakú mýticku bytosť, proste sa básnička tak vyvŕbila, s čím som spokojný. Zainteresovaní môžu po sebe sprisahanecky žmurkať "my vieme", alebo si klopať na čelo "že ho to ešte baví".
Má pravdu, Luisa. Přemýšlím, zda máme všichni nějaký ten ustrnulý bod, z něhož není snadné udělat krok (prostě jedno kam) jinam. Procházela jsem teď trochu Tvé texty. U Tebe je ta obsahová strnulost lépe vidět. Ve svých sděleních jsi poměrně přímý. Což je zase určitě na druhou stranu poklona. Ne každý je takového schopen.
Takže stejně jako Lui, čekám si.
Obávam sa, že sa nedočkáš. Dám zrejme ešte dohromady nejaké Zbytky, ktoré sa nevošli do poslednej zbierky a s písaním skončím, akože sa tak už aj deje. Kde Ty vidíš strnulosť, ja prežívam obsedanciu, uvzatosť, zacyklenie, ale ešte sa mi to zdalo dosť dynamické a živé, od prvých pokusov k tretej zbierke. Ďalej neviem čo, zdá sa, že nič.
A jaká by byla Tvoje odpověď na otázku: na co svojí tvorbou odkazuješ?
Ako na čo chcem poukázať? Alebo z čoho vychádzam? Alebo...? Nie som si istý, ako to myslíš.
Skoro jako píseň s lidovými kořeny, tak mi připadá, je kouzelná.
Áno, tak by sa mi to páčilo. Kouzelná... V pôvodnom i pridruženom význame: magická i podmanivá. Ach.
krásně sestavenej sonet, přímo plyne,
teče a chutná nejen po medu
(zkoušel sem číst nahlas, ale můj českej přízvuk tu vytvářel
jakýsi "zvukový hroty", který jen kazily přítomnou lehkost,
melodii jazyka...)
Vďaka, Jarku. Je to do značnej miery dané rozmerom verša, alexandrínom. Alexandrínska báseň hoci interpretovaná ako jambická v pohode absorbuje aj verše, ktoré by sme mimo kontextu vyhodnotili ako daktylské, prípadne spĺňajú normu pre jamb i daktyl súčasne, to býva prípad mnohých dvanásťslabičníkov. Žiadúce je posilňovať skôr jambický charakter a na polveršovú prestávku po šiestej slabike pamätať tak, aby nevychádzala pred príklonku. To len taká poznámka.
Keď to frázuješ po polveršoch, nemal by byť zvyk z češtiny žiaden problém, veď v našich jazykoch niet v prízvukovaní rozdielu.
no jo, člověk se asi neubrání tomu, hodit svoje lásky na papír...teda já to mám podobně...svým způsobem to člověka odprostí...
Mne to veľmi neuľavuje, ale ostáva báseň, ktorá ma možno prežije a raz dakoho azda obveselí.
Keď to frázuješ po polveršoch, nemal by byť zvyk z češtiny žiaden problém, veď v našich jazykoch niet v prízvukovaní rozdielu.
zvukovými hroty (to sou mi pojmy...) myšleno více mou upřeností
k jiný intonaci, recitaci v jakýmsi patetičtějším uchopení,
potažmo nezvládání měkkých písmen tak, jak by znít mělo,
když obé tu textu pak dvakrát dobře neudělalo,
takže v srozumění se s básní sem pravděpodobně lehce mimo,
viz i Tvý:
...ale ostáva báseň, ktorá ma možno prežije a raz dakoho azda obveselí.
respektive - pokud měla obveselit, já téměř zamáčk slzu,
he...
„Dám zrejme ešte dohromady nejaké Zbytky, ktoré sa nevošli do poslednej zbierky a s písaním skončím, akože sa tak už aj deje. Kde Ty vidíš strnulosť, ja prežívam obsedanciu, uvzatosť, zacyklenie, ale ešte sa mi to zdalo dosť dynamické a živé, od prvých pokusov k tretej zbierke. Ďalej neviem čo, zdá sa, že nič.”
věř, Pavle, že se mi tohle nečte dobře a spíš se snažím vysvětlit si,
že víc tu (snad) tolik profláklý vyhoření,
když nikdo přece nemůže říct, že už nemá co víc k sdělení
(pokud není jeho vlastní svět až příliš vlastní)
takhle třeba po čase, s ohlídnutím starce -
potom uhnu, zmlknu, pousměju se a třeba i napřímím a zvrátím hlavu
v snaze zaslechnout možná i dál, než sáhnul slovem
Asi to vnímám trochu jinak.
Všimla jsem si, samozřejmě, že je ta báseň jiná než to, co jsem od Tebe četla předtím. Předtím jsem Ti o papírovosti a klasickosti nikdy nepsala. (Btw ta papírovost není ani negativní, ani pozitivní. Je to něco, co jsem měla vždycky velmi ráda a současně něco, o co jsem se nikdy vážně nepokusila. Je to prostě něco, u čeho nevím, nemám názor.) Nicméně tím, že se trochu známe a taky čtu Tvojí tvorbu poměrně dlouho, ve mě vznikl dojem, že klasika je něco, čemu se obdivuješ. Proto, když se ti podařilo napsat něco takto klasického, nepřekvapilo mě to. Jakkoli to tobě může připadat jako velký odskok jinam, já to vnímám jako logické vyústění a nevidím tu nějaký rozdíl mezi Tvou dosavadní tvorbou a tímto.
Pokud jde o mou otázku, směřovala k tomu, o čem se svou tvorbou snažíš hovořit a proč. Na co Tvoje tvorba ukazuje, by bylo asi přesnější napsat (než "odkazuje").
Za mě totiž, marná sláva, všechno, co neukazuje ven (z člověka), ale ukazuje dovnitř, je napsané špatně, nakonec nepřetrvá a nevydrží.
Píšeš o kruhu. To je velmi symbolické. Kruh totiž ukazuje vždy dovnitř, je povahou dostředivý. Kdysi jsem četla úvahu, ve které se mluvilo o buddhismu jako o kruhu směřujícím do středu, dovnitř sebe, a o křesťanství naopak jako o dvou překřížených přímkách (symbolizujících paradox), které se naopak rozbíhají z jednoho bodu ven, do nekonečna.
Pokud jde o mě, řekla bych jen to, že nemám ráda kruhy.
Ta dostředivost/odstředivost je v podstatě jediné kritérium, které uplatňuju. Já nejsem literát. Nehodnotím provedení a ani ho hodnotit neumím.
Zdá-li se mi, že báseň či dílo ukazuje ven, odpustím všechno.
Zdá-li se mi, že ne, nepřijmu nic.
Pokud jde o Tvou tvorbu, bylo pro mě tohle kritérium vždycky strašně těžký uplatnit. Tak jako u většiny lidí mám u básně poměrně jasné ano/ne, u Tebe většinou nevím. Umíš to se slovy líp než já a obecně jistě líp než většina lidí a proto je pro mě těžký se u Tebe rozhodnout co ano, co ne. Trochu jasněji to vidím zpětně, podle toho, které Tvé básně si pamatuju, a které ne.
Naprosté většině lidí, kteří čtou poezii, se podle mě Tvoje texty musí líbit, protože umíš psát, umíš výborně psát. Já jsem prostě člověk, kterýmu tohle nestačí, vždycky se budu spíš ptát proč a o čem, než jak.
Protože dobrá báseň není ta, která má dobrý ohlas. Dobrá báseň je ta, která ukazuje ven, někam mimo umělce, k něčemu trvalému. Dobrá báseň je ta, která se nezapomíná.
U této nevím. Působí jako ta nezapomenutelná, ta která v papírové knize přetrvá věky.
Ale je taková skutečně?
Nevím.
Proto vyžaduju něco víc. Něco, díky čemu bych jistě věděla, že ano.
Už dnes jsem si jistá, že Dvojkrídle okno si budu pamatovat vždycky. Možná ne konkrétní slova a verše. Budu si ale jistě pamatovat, o čem pro mě ta báseň promluvila.
Budu si pamatovat směr, kterým mi ta báseň ukázala.
Protože ta byla podle mě z těch, které velice jasně ukazovaly ven, na něco mimo sebe i autora.
(A asi to není nic překvapivého. Už musíš vědět, jaký typ člověka a čtenáře jsem.)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
