V mých vyfénovaných snech je moře dveří vzhůru nohama. Králíci, jimž z papuly vyskakují klobouky a svlečky vážek. Samé mikrokosmy plazníků, zemníků, zimníků a vazníků. Otrlé kapky v sambách chlastu, říh, špulky od jogurtu, dlažby z pepita, sir Sýr.
V nahořklém bdění se snažím nevést zpožděnou korespondenci. Nejde to. Nad komíny mého spalování se objevuje vlečka, čekám na dostavník a v zívání zpívám, trochu v hlavě mám. Doutnám v haldách, potápím se do mrazivé rašeliny, rozpočtuju city. Jsme to ještě my, Arture?
V obdlužném zdání žiju nepravdu, souku se propustí v ústrety ovci a nočnímu třasu. Za trojitě dvojjedinou jednotou jsem si autopilotem a když se vteřinu nedívám do světel zhůvěřilýho nekonečna cesty, je nutné heldat bedekr s velkým B podepsaný vlastním potem.
V nastrahnutých železech řeči jsme, čtenářové, zakuti všichni jako ekonom v dlouhém období.
Nemám stání a stále-li se ptáte, přeci se nestane taková věc, že by se stala!
Co mi to ale přišlo na jazyk? Loukotě špulek od jogurtů, bublinky v šampaňském, velbloudi v hrbech?
Komu sir Sýr kvadraturou kruhu !
od Egon Sirka
dne 14.01.2019 14:05 ·
10 Komentářů ·
307x čteno ·
Prosím, co jsou to souchotě?
Text je čtivý, a ač mne to samotnou překvapilo (tím nemyslím nic proti Vám, autore/autorko, jen že takové věci běžně nečtu) docela se mně líbil.
Pardon, překlep - co jsou to soukotě?
Text je čtivý, a ač mne to samotnou překvapilo (tím nemyslím nic proti Vám, autore/autorko, jen že takové věci běžně nečtu) docela se mně líbil
Hah. Umíš mě takhle uprostřed vší té praslovanštiny ještě rozesmát. Za to díky.
Zajímalo by mě, jak se stane, že takový text napíšeš. To skutečně dokážeš vedle sebe sázet takováhle slova a nemrknout přitom okem? Nebo to vzniká postupně jako socha? Nebo?
Není-li to tajemství šéfkuchaře ovšem.
To je úžasný spojení. Tvůj způsob práce se slovem je zajímavý. Jen bych namítla, že mi v celku textu schází lépe vykreslená příběhová konstrukce. V mém chápání se držíš pravidla (vědomě či nevědomě) nedopovědět a přímo striktně nenavázat. Z mého pohledu to pak sdělení zbytečně komplikuje a dělá složitějším.
Jináč je to asi nejlepší blogová část se kterou jsi dosud přispěl.
Chyba v soukotích mi naprosto trestuhodně utekla a omlouvám se za ni. Adminy prosím zaměnit Soukotě za Loukotě. Děkuji za upozornění i za opravu
Rebejah, na Poetikonu si tykáme a obyčejně (i v tomto případě) si věci v komenářích neberu osobně, přinejmenším se o to vždy snažím.
Luiso, myslím, že nebude na škodu, když pokličku pootevřu. Musím ale dávat pozor, abych říši za zrcadlem neotevřel úplně a tys nespadla do hrnce plného svleček z vážek. Představ si to! Počkám ale ještě pár dnů, abych tajenku neodhalil příliš brzy.
Inko, co se týká úkladných a osvědčených metod, jsem stále samoukem a podobně jako jindy, i tentokrát se nápadně podobám dílům, která tak nemám rád pro jejich mnohoznačnost. Otevřený důvod pro to nemám, mimo strohého tušení, že to takto opravdu chci.
Nedávno jsem četl knihu Mžik od Malcoma Gladwella, která se zabývá instinktivním rozhodováním, které je založeno na impulzech a zkušenostech skrytých v nevědomí, které do našeho jednání promlouvají. Vyprávění knihy je hustě protkáno různými případy ze života, které takové rozhodování ilustrují a pokud nehoří, snažím se pokaždé nějak zaslechnout, co mi můj naturální instiknt říká, co mám dělat, Většinou zanechává tušení.
Pro psaní je to jen velmi omezeně použitelný, protože autorovi na rameni vždy sedí čert autorský a anděl čtenářský. A tak.
možná prvoplánový psaní, kdy autor vrství téměř neuspořádaně,
ale pořád s příznačnou opatrností udržení kompaktnosti textu -
i když se několika drábky zachytím, přesto se mi místama sype,
ne zas ale tolik, aby zůstala bez povšimnutí tomuto podobná jmutí:
V nastrahnutých železech řeči jsme, čtenářové, zakuti všichni ...
Dlužím tady nějaký vysvětlení. Takovýhle texty málokdy vznikaj samočinně a pokud, tak určitě ne s takovou kadencí, s jakou ji čtenář smí číst. Příliš starý i nový slovíčka, spojení, hledám očima každý den, proto to snad může vypadat složitě. Protože je text blogem, množství slov a většina situací je pevně spojena se zkušeností posledních týdnů, měsíců. A teď trochu kazuistiky:
Karel Plíhal v albu Takhle nějak to bylozpívá Kainarovo Imperial blues, milá mi to píseň. Začíná Můj svět je plný samých dveří...
Králíci z klobouku, jejich rozvernost je jasná. A jestli jste někdy v přírodě potkali svlečku vážky, tak už je taky jasný, kam se dostávám.
Plazník, zemník a vazník... To jsou slovíčka, který končí ík a kterých si chystám celou řadu. Nic ojedinělého. Stejně tak sbírám končící iště, hle: Ratiště, trhaniště, drbaniště i drbiště, bleduliště, strniště, rumiště propadliště, kolbiště, rýžoviště, loviště, záložiště, obratiště... Samba v kapkách chlastu je píseň od Xaviera Baumaxy, stejně jako p. Špulka a já. Vzor pepito miluju, viz p. Pepita též Karla Plíhala. Říh se vyskytl naprosto náhodně, toho času jsem si neříhl a beru to jako samotný vrchol textu. Sir Sýr vznikl taky náhodně. Nikdy jsem nic takovýho nečetl ani neslyšel. Zpožděná korespondence je dlouhodobý soubor dopisů, který někomu píšu a neodesílám.
Na exkurzi ve spalovně jsem se dozvěděl, že vlečka je termín pro kouř nad komínem, dobrý, ne?
Zkoušeli jste někdy zpívat v zívání? Zkuste mluvit v nadechování místo ve výdechu, to je teprv. Trochu v hlavě mám je taky píseň.
Nedávno jsem byl v Ostravě na haldě a na podzim revitalizovat rašeliniště. Vzrůšo.
Čtu Karla Kryla Písně pro Erató, by se mohlo líbit Jarkovi. Desítky abcdefg/abcdefg vázaných veršů, radost, hle:
Co s ní?! S tou zbabranou
kýčařskou burleskou?
S tlamami vampírů
u šenku?
Co chceme u čerta
na téhle galéře,
Arture?
Lvi z bronzu nad branou
v kvadrize s koleskou
vláčejí valkýru
Boženku
a Hödur poberta
prohrává haléře.
Kartu? Re.
Trojitě dvojjediná jednota je těžkej protiklad, kterým se bavím. Mód autopilota zapínám denně.
Ekonomové říkají, že v ideálně tržním prostředí se v dlouhém období rozdíly ve výkonu ekonomiky vyrovnají. Když se jich člověk ptá, jak je dlouhé dlouhé období, řeknou, že tak dlouhé, dokud se rozdíly nevyrovnají. Argumentace kruhem.
V nastrahnutých železech řeči, jsme, čtenářové, zakuti navždy.
Kdo chce vědět něco o velbloudech v hrbech a bublinkách v šampaňském, nechť se podívá na moje výtvarný dílo č. 5 velbloudi v hrbech z kategorie Art texty, ze 07.01.2016.
Sir Sýr jsem možná taky já.
Díky všem za přítomnost.
Díky.
Asi tomu úplně nerozumím, ale úplně se mi to líbí.
A zase se směju.
Je to možná i nějaká úleva, prostě radost, že existuje někdo, kdo umí něco takhle zvláštního.
Přijde mi, že jsi ten typ umělce, resp. člověka, kterej dokáže z mála udělat strašně hodně. Zvětšovací sklo, svým způsobem.
Mě to baví asi i proto, že jsem absolutní opak. Filtrační papír?
Když přečtu stohy papíru, dám dohromady několik vjemů, nakonec sednu a napíšu něco strašně jednoduchýho. A ty vezmeš několik velmi prostých skutečností a uděláš z toho panoptikum.
Vlastně bych řekla, že v něčem je ten tvůj způsob umělecky poctivější.
Nepíšeš jednoduše v době, kdy se právě jednoduchý texty dobře prodávají. Na každým tvým kousku jako by bylo napsáno "neprodejné". A přitom zůstáváš přístupnej, i výkladu.
Trochu mi připomínáš Annie Dillardovou a jejího Poutníka u Tinker Creeku. Trochu.
Dlouhodobý soubor neodeslaných dopisů je geniální nápad. Přinejmenším oproti mému krátkému souboru bohužel odeslaných dopisů.
Vlečka dobrý :)
A jazyk samotný je prý definován rekurzivně. Tedy ne přímo kruhem, ale... stále se zmenšujícím kruhem.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
