Poviem ti
o belavých vločkách.
O tom, ako vôňa medu potme ševelí.
Zvláčnieme v úsekoch vlastných postelí
a všetko zamlčané
si nás počká.
hned při prvním čtení pozastavením se ve čtvrtým verši,
nejspíš díky metrickýmu odbočení - daktyl, kterej by mi
(nebyl-li by tu s odchylkou, přízvukem na devátou slabiku),
ani tak nevadil, však i jinde se mi text rozestavěním
jaksi "zmítá" mezi jambem a trochejem...
pokud první dva verše nepospojím v jedno řečený (nechám tak, jak leží),
je mi tu první sloka po trocheji, čtvrtej verš viz vejš, pátej opět jamb,
šestej trochej
pokud pospojím první dva, je tu jamb, třetí verš trochej,
čtvrtej opět viz vejš, pospojením posledních dvou opět jamb...
ne že bych, Miriam, neuměl přečíst a vnímat obsah, jen se tu "nahlas"
pokouším vysvětlit si mý zaváhání
Och, Jarek, usmievam sa. Ja že mi trpezlivo vysvetľuješ, a ty si to pre seba. :) Už sa tu málinko poznáme a iste vieš, že technické veci ohľadom verša sú pre mňa španielskou dedinou.Trochej, daktyl, jamb - všetko komplikované ma znervózňuje, a predsa som ich namiešala do tak kratučkého textu?
Ak by som ju upravila spojením posledných veršov bolo by to lepšie?
Poviem ti
o belavých vločkách.
O tom, ako vôňa medu potme ševelí.
Zvláčnieme v úsekoch vlastných postelí
a všetko zamlčané si nás počká.
Jarek to řekl za mě jinak. Nad obyčejný vjem po melodii, se věcný argument hodí.
Obsahu snad mohu rozumět, ale namítám, že zvolené prostředky obrazové, mě při chápání se sdělení ruší. Nedovedu si přirozeně představit jak po vzoru sněhových vloček ševelí vůně medu. Poetická fantazie v tom nejspíš bude, ale ne logicky navazující. Domnívám se, že poezie je hádanka, kterou umíme luštit nejdříve skrze jakési obrazové předporozumění. To by nemělo být zavádějící anebo by mělo být dostatečně vysvětlující souvislosti nápadu.
Ja že mi trpezlivo vysvetľuješ, a ty si to pre seba. :)
jistěže ne tak úplně :)
/
ono to není tak složitý, jak to vypadá - Poviem ti
o belavých vločkách.
O tom, ako vôňa medu potme ševelí.
Zvláčnieme v úsekoch vlastných postelí
a všetko zamlčané si nás počká.
první sloka (technicky) v trocheji "pracuje jak má"
(přízvuk na lichých, nepárnych slabikách),
třetí verš se tváří jako daktyl, alespoň zpočátku,
ale absencí přízvuku na desátou slabiku jde jinudy -
Zvláčnieme v úsekoch nevlastných postelí
takto by vypadal daktyl (1-4-7-10)
a všetko zamlčané si nás počká.
tato pak s přízvukem na sudou (párnu) slabiku,
takže čistej jamb...
kombinace trocheje a jambu by třeba nebyla tak úplně
nemožná (metra se nestřídají, stojí tu jen první a druhá sloka),
ale odchylka v daktylským verši asi nejvíc
je to jen o melodii jazyka:)
Dajak by jistě přesněji, a možná i ke mně zahroteným prstom :)
Chápem, Inka. Tiež sa mi to stáva a dosť často, že v niektorých textoch nepospojím. Snehovú vločku som použila ako symbol nehy a ver, že sa dá vnímať vonkajšia a vnútorná krajina zároveň. Stačí stáť večer v tmavej izbe prevoňanej medom blízko okna a sledovať nádherné, obrovské chumáčiky snehu vo svetle pouličnej lampy(ako dieťa som túto scenériu dokázala sledovať hodiny). Potom stačí ak vstúpi niekto ďalší do miestnosti a vnemy sa zlejú do iných, nežných obrazov. :)
To len na vysvetlenie, Inka, že vždy zapisujem čo vidím, len možno nie dostatočne.
Vychádza mi z toho, že svoje veci nemôžem vkladať do kategórie viazaný verš, lebo tam to treba striktne dodržiavať a ja si vždy pôjdem to svoje. Rada mením rytmus, asi je to nejaký druh poetickej úchylky :)
Veľmi Ti ďakujem Jarko, za rozbor, čas a trpezlivosť.
Tieto veci ohľadom techniky som sa snažila vstrebať pred pár rokmi z Utrpenie mladého poeta od Jožka Urbana, ale nešlo mi to už vtedy.
...viazaný verš, lebo tam to treba striktne dodržiavať a...
mnozí si onu (obecně samože) striktnost představujou jako jakýsi
vynucený pravidlo, který se prostě musí dodržovat -
nemusí, ale melodie textu nevznikne nikdy náhodou
Mně se docela líbí - ten klid a pokoj i se zametením na konci. Přemýšlím jen, proč tam musí být zrovna " vlastní" postel je postel, ta vlastní jen o maličko bližší:) ale v tomhle případě mi příjde informace navíc, teda třeba jen mně - no píšu jak cítím:)
Ahoj, Law. Si jediná, ktorá sa pri tom obraze postele(postelí) pristavila, čo som sa aj čudovala, že nik nenamietal. Keď sa vraciam k textu a upravujem, snažím sa vnímať ho aj očami nezúčastnených. Aby som sa utvrdila v tom, že text a obrazy v ňom sú uchopiteľné aspoñ čiastočne.
Tu ma nepustil rým: ševelí - postelí. V j. č. postel - v úsekoch postele.
Ale skutočnosť je taká, že naša manž. postel sa skladá z dvoch samostatných a ten pojem mi vyhovoval aj svojou reálnosťou.
A potom, akosi samovoľne mi naskočil aj iný rozmer:
Tie dni keď nie všetko klape(vo vzťahu) a po dlhšom období ticha začneme zvláčnievať. Najskôr myšlienkovo a každý osve, možno práve v úsekoch vlastných postelí, lebo čo si budeme nahovárať, častokrát sa tento scenár s nežnou dohrou odohráva práve tam. :)) Teraz ma napadlo, že názov Deficit nehy by nebol až taký zlý, ale to už by bola gramatická metafora a tým sa vyhýbam.
Niekedy kvôli ponechaniu rýmu zapisujem asi dosť zmätočne.
Som rada, že sa pýtaš. :)
:) takhle to vypadá, že každý na té své ... když se přikloním k dovysvětlení:) - ale už nešťourám, cizí vlastní postele, obcházím s respektem a tiše :)
vidím starou venkovskou světnici, na okno mráz kreslí své ledové květy, sněží, maminka maže chléb medem, při nabírání dřevěnou vařečkou med voní a ševelí jako vzpomínka na léto a bzukot včel..
Na postelích duchna vespod duchna navrch, milá sdílená pohoda...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
