proč se s náma nenapiješ?
ptala se a než jsem stačila otevřít ústa
a začít něco o tom
že se musím večer učit
a je mi
i tentokrát moc líto
kde se vzala tu se vzala
taková malá holka
v červených šatech
stoupla si naproti ní a řekla
znám tě
seš ta co špatně skončí
a ten kluk
co měl prej smůlu
tě nebude mít rád
znám tě
jako svý boty
seš ta co běhá v dešti
a navzdory kilům navíc
si myslí že doběhne
znám tě
necháváš ho mluvit
jen proto že nevíš
že jsou lidi
kteří si ze svýho srdce
každej den
trochu ukousnou
jen proto
že chutná po perníku
každej den říkám
a to bys měla vědět
pak bylo ticho
ta malá holka v červených šatech
otevřela okno
do venkovní tmy se
jako namířený ukazovák
zabodl kužel světla
udělala krok na parapet
a z něj
vyskočila na jeden
z pěti zářících měsíců tam venku
nikdo nic neříkal
nikdo nic nerozporoval
bylo to všechno zase jako kdysi
od Luisa
dne 04.02.2019 15:34 ·
10 Komentářů ·
283x čteno ·
proč se s náma nenapiješ?
ptala se a než jsem stačila otevřít ústa
a začít něco o tom
že se musím večer učit
a je mi
i tentokrát moc líto
prozaika pro mě téměř násilně, kostrbatě nacpaná do víceřádkoví
(...a že je mi?), aniž bych viděl nějakej hlubší důvod než objem -
nelíbí
prostředkem dá se už proniknout k vyslovení naléhavosti,
i když ani tady mi funkce rozsekání nepřijde obsahu příliš podpůrná,
ani ho nikterak doprovázející...,
v předposlední stati (když tak nádherně, snově rozpředeno)
přijde mi asi tvar tohohle textu nejvíc na škodu...
i tak -
vezmu-li, abych uviděl, je málo podobně blízkejch
i zavřeným okem naomak, přemítáním však i po několikerém čtení,
zda si forma nezasloužila (v přirozenosti sebrání, a právě pro ni)
větší péči
Vraciam sa sem, Lui.(neviemkoľkýkrát)
Páči sa mi to dievčatko v červených šatách, ale chvíľami mám pocit, že tá prvá strofa je naviac a po názve si viem predstaviť aj takýto úvod:
kde se vzala tu se vzala
v červených šatech
stoupla si naproti ní a řekla
možno je však lepšie začať reálnejšie, kým prekročíme hranicu dimenzie. Neviem, lebo ten úvod som celkom nepochopila, alebo sa mi len zdá byť zbytočný. Čo sa týka formy, prikláňam sa k Jarkovi. Stačilo by tú strednú pasáž, v ktorej sa prihovára, rozdeliť inak. do širších riadkov. A vlastne u Teba som aj zvyknutá na prozaickejšiu formu.
Ďalšia rozprávka, ktorá ma uchvátila a pripomenula mi obľúbeného, Exupéryho Malého princa.
Hezky se mi četla, zavrzal mi až ten poslední verš, podle mě by to htělo líp oříznutý konec, je to takové roztřepené - jestli víš, co myslím:)) Ale platí to, co jsem napsala na začátku - radost tě číst
Když jsem to četla poprvé, měla jsem dojem, že ta malá holka mluví k té, co mluví v úvodu. musela jsem si to číst několikrát,abych ten dojem překonala a naslouchala lepší logice textu.
= je tam na úvod moc hrdinek v er formě.
za druhé
kontrast úvodu a středu je tak výraznej, že dohrabat se smyslu, že se občas ty uzdy popustěj samy a něco uvnitř si to konečně s okolím vyříká na rovinu, je komplikovaný. Jakože nejdřív mě ten text nějakou dobu dostštve a pak si řikám Dobře dobře, já vim, ty mi chceš něco říct... (forma ne zcela podporuje obsah)
střed je silnej, jo, mohla by to bejt sama báseň, ale taky by mohla mít smysluplnej začátek a já bych si to mohla pořádně užít celý :) dík že to zkusíš zas :)
pak bych se pustila mnohem raději do vnitřní polemiky o tom, jestli rozčarování z toho, že si někdo ukusuje vlastní srdce umím jakkoli ospravedlnit. Do polemiky o tom, co znamená chuť srdce a sveřepost každodennosti. To bych pak udělala s gustem...
takhle ještě potřebuju říct, že
pak bylo ticho...
je strofa, která je silná, ale opět způsobem podání vytržená z kontextu.
kde se vzala tu se vzala tu se vzala naskočí na jeden z pěti měsíců? OMG. čtu v tom absurdní scifi konec ze škatulky, kdy hádáš příběh pomocí otázek na ano/ne a protože už fakt nevíš začínáš s otázkama ze série "vysadilo jí tam ufo?"
Jinak řečeno - ta strofa je dobrá, ale proč mám v civilním textu o tom, že někdo moc chlastá a někdo dává přednost studiu, najednou řešit, jestli jde o metaforickej měsíc, časovej měsíc, rozdvojenej Měsíc, jestli to bylo celý na Jupiteru atp.? Proč najednou z holčičky v červených šatech vyleze vetřelec??
No a závěr...
nikdo si ničeho nevšiml
udělala jsem to vůbec?
má smysl mít vevnitř holy v červených šatech, který umí cestovat pomocí měsíce?
cítila jsem se opravdu takhle, když to ještě zdaleka nebyla situace napůl smíchaná s budoucí současností a mně bylo doopravdy 17?
má smysl říkat mimozemšťanům, který mě obklopujou, kdo doopravdy jsem?
Já Ti nevím.
Přeju nám řešičkám více rozhodnosti <3 sebejistoty. Dlouhejch rudejch nehtů a stříbrnejch zapalovačů, dredů.
Dnes zábavní, zítra chudí. Dnes nudní, zítra bohatí? Jsem chudej a občas si kousnu do srdce, protože chutná po perníku. Chvílemi až filmová výprava. Malá holka v červených šatech je tady takovej trik, od kterýho by se dalo odpíchnout až někam do prčic. Naproti tomu nejlepší část pro mne byla ta, kdy konečně vysmahla oknem na jeden z pěti zářících měsíců tam venku. Nevím, jestli má význam a cenu pod dílo psát, že jsem nikdy nečetl Malého prince. Možná ano, ale pššššt.
Můj dojem z hodně zajímavého textu je ten, že i po třetím čtení nevím, jestli je tam jedna holčička nebo dvě... ale pocitově si odnáším smutek, překvapení, přesvědčení, že bez první strofy bych se obešla a předposlední je krásná :-)
palec
nikdo nic neříkal
nikdo nic nerozporoval
bylo to všechno zase jako kdysi
Tohle konstatování v závěru nejspíš konturuje, jak na mě působí celej text. Přirozeně naturálně zasazeno do reflexe vlastní doby ve které žiju, s odkazem na problematiku vnitřních konfliktů. Nenásilně napsaný, jasný, pochopitelný.
:)
čtu a všem děkuju.
Ten úvod, ano, tam to vězí, ten není moc dobrej.
Jinak ten závěr - pět měsíců je z jednoho mýho snu.
Malá holka v červených šatech je taková moje hrdinka, nevím, kde se vzala. Mám ráda dívčí hrdinky, protože to dospělý mateřský ženství zatím nechápu, nemůžu chápat.
K cvrčce - nepsala jsem to kvůli tomu úvodu, ten úvod tam je jen jako uvedení do děje, vůbec to nemá být o chlastání a studiu. Anebo? Možná má. Já nevím.
Pro mě byl důležitej ten závěr právě. Není to tam proto, že bych nevěděla, ale proto, že to mám před očima. Nevymejšlím si, zapisuju. Čestný skautský :) i když jsem teda houby skaut, ani ten slib jsem nesložila.
Lepo - dobře jsi udělal s tím Malým princem. Nemám ho ráda :D
Luiso, působí na mne jako mozaika jednoho života, neni to život nalinkovaný, ani nudný
je takový jaký je, plný nahodilosti, snový i skutečný...
mě tvoje dílo oslovilo něčím velmi známým, zapomenutým, připomenutým, čtu znova u vytržení jak mi každý slovo sedí, ani napsat to neumim tak, jak jsi mi padla do noty...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
