ke každému vede cesta
někdy taková kterou
přes úvrať vyvláčeli koně
a někdy jenom ptačí
ty které vystřelí k nebi jako šíp
neznají sadaře
své větve nechávají daleko za sebou
jako roztržité pozdravy veverkám
psané nepříliš úhledným písmem
vědí jen kam je vzhůru
a těší je
že té se závojem z mraků
nikdy neodrostou
a jednou za ni
ve snaze uchránit její velkou sukni před větrem
položí život
ty druhé stromy
nevědí kterou stranou dřív
rostou omámené sluncem
občas zapomenou
že za každou větev
musí být i kořen
občas se místo vpravo
vydají nalevo
a proto v jejich koruně
zjara stává sadař
tiše jim zpívá když je prořezává
do rány
často místo tmelu
spadne kapka potu
a někdy je to slza
občas krev
některé z nich
sadaře nenávidí
pro jeho nůž
košík a věčně zablácené boty
větvemi prorůstají
do vlastního kmene
brání se letokruhům
ve kterých odpradávna
stojí
dobrý strom není nad sadaře
ani nad oblohu
a nikdo neví
kdo jsou borovice
říká se
že kdysi meruňka
se chtěla líbit smrku
a vyrazila do skal
od Luisa
dne 27.02.2019 12:12 ·
10 Komentářů ·
332x čteno ·
No, zatím nikdy mi tolik nepřipadalo, že volím zcela špatnou formu pro nějaký obsah, jako tady. Ale na druhou stranu si myslím, že nimráním v textu se tohle nespraví. Ta forma asi není špatná co do jakosti, ale spíš nevhodně zvolená - a víc hlav víc ví. Asi se na to ještě jednou podívám od podlahy. Čekám čekám nápad.
jj, místama je tu dost kostrbato, možná právě
(už nad čistým papírem) prvotně podvědomým rozhodnutím
podat jako báseň, "štítít" čekající text tvarem básně...
nechám si na víkend, snad bez peřiny v zátylku už :)
. "ke každému vede cesta..."
hnedle - ne zcela automaticky si dávám název do spojitosti s prvními verši,
takže návrat až nahoru, abych se dostal do správnýho obrazu
(když přečtu sice jednou název, ale vracívám se pak už rovnou k textu -
tady asi víc můj problém...)
- - -
ke každému vede cesta
někdy taková kterou
přes úvrať vyvláčeli koně
a někdy jenom ptačí
Interpunkce, no..., použitím báseň jistě neztratí, tady její absencí však
spíš naopak, když čtenáři přímo škodí, zastavuje ho, nutí verš opakovat
ke správnýmu (i když co to pro každýho znamená, že...) přečtení -
nepřijde mi tak vůbec na konci veršů, jako velmi uvnitř.
Ve čtvrtý sloce nemlich.
Možná pak právě jinou kompozicí, bez ohýbání textu k tvaru
(využij větší volnost volného verše).
ke každému vede cesta
někdy taková
kterou přes úvrať vyvláčeli koně
a někdy jenom ptačí
- - -
brání se letokruhům
ve kterých odpradávna
stojí
dělení na kratší verše musí mít svůj význam,
nelze si slovo osamostatnit s tím, že tak nabude větší naléhavosti,
resp. to slovo už onu naléhavost musí částečně nést, aby zaznělo
i v řádku osamocené, a tady je gró sdělení "odpradávna", tak proč
ještě šroubovat na "stojí", pokud se tedy vyjadřuju aspoň trochu srozumitelně...
(i když "stát v letokruzích" je velmi nápaditej obrat) některé z nich
sadaře nenávidí
pro jeho nůž
košík a věčně zablácené boty
větvemi prorůstají do vlastního kmene
brání se letokruhům
ve kterých odpradávna stojí
// některé z nich
sadaře nenávidí
pro jeho nůž
košík a věčně zablácené boty
větvemi prorůstají do vlastního kmene
brání se letokruhům, ve kterých
odpradávna stojí
- - -
taky slovosled v poslední:
říká se
že kdysi meruňka
se chtěla líbit smrku
a vyrazila do skal
není mi pod nos, moc bezvýznamově lámaný, když právě u volnýho verše
lze řešit normálně po česku
říká se
že meruňka se kdysi
chtěla líbit smrku
a vyrazila do skal
vím, těch "se" je tu povícero, ale při snaze zachovat je asi třeba
nekomplikovat stavbu tím, že ona "se" dám od sebe alespoň co nejdál
- - -
předposlední sloku sem si zapsal na krabičku paralenu -
skvěle shrnuje námět (ta sloka) :)
formou víc k prozaickýmu básnění bych tady cílil...
pokud se vrátíš k znovusepsání (viz Tvůj koment)
moc rád se vrátím i já:)
Lui, je velmi komplikované pracovat s cizím textem a způsobem jeho práce, zvláště pokud je dotyčný sám autor. Navíc, Ty jsi typicky příběhová a to mi jde velmi těžko. Ale protože na tom trváš, nabízím Ti zkrátka jiný úhel pohledu. Není bezesporu dokonalý a také nevím, zda to nějak pomůže.
Dobrý strom není nad sadaře. Ani nad oblohu. Ale říká se, že meruňka se kdysi chtěla zalíbit smrku. A tak vyrazila do skal.
ke každému vede cesta
ta co přes úvrať ji vyvláčeli koně
a jiná ptačí
rychlá
jako výstřel k nebi
nezná sadaře
daleko za sebou nechává větve
vepsané neúhledně
veverkám
pozdravy roztržité
tam kam je vzhůru
stromy vědí
těší se hrou mračných závojů
bezpečím větrných sukní
neodrostou cestě
ani vysycháním
a jiné stromy znám
mámené sluncem v kůroví
neví kam s růstem větví
že za každou větev kořen
zapomněly
některé stromy sadaře nenávidí
pro jeho nůž košík a věčně zablácené boty
že větvemi prorůstají
vlastního kmene
letokruhy
tiše jim sadař z jara zpívá
když kapkou potu prořezává do rány
do rány
často místo tmelu
spadne kapka potu
a někdy je to slza
občas krev
a k tomuhle sem vlastně nejvíc chtěl -
s úklonou k lehkosti a způsobu, jakým se umíš posadit do koruny
a popsat všechna ta dějství letokruhů (člověčích i...)
Jů. Moc děkuju oběma za detailní pohled... hodně často jsem si říkala takovýto "aha, jo vlastně", takže mi to velmi prospělo.
Ta Tvoje verze, In, mi přišla strašně skvělá, je super vidět, jak zpracováváš materiál, kterej mi je známej...
A Tobě Jarku díky za to, žes mi zprostředkoval svůj pohled na verš - slovo od někoho, kdo do té teorie vidí hlouběji, jsem potřebovala jako sůl. Třeba mi vůbec nedošlo, že měním slovosled a to nepoužití interpunkce - už jsem tak "zvyklá", tak jsem si vůbec neuvědomila, že pro čtenáře to může být oříšek a díky za to, měla bych si "odzvyknout" a naučit se přemýšlet nad básní od podlahy. Vlastně obě ty věci dělám skoro pořád a hurá, že už si to uvědomuju.
Jinak já jsem i díky Vám pomalu dospěla k tomu, že to, co jsem napsala je v podstatě próza a měla bych se to naučit teda zpracovat jinak než do nudle, no.
No, Lui, nešlo mi vůbec o mě, nebo snad o propagaci jakéhosi mého způsobu chápání se Tvého textu. I když z jiného úhlu...neumím to, co Jarek. A jestliže jsem prve zmínila, že už jsi napsala, tak jsem mínila vážně. Vnímání obsahu, který pak zpracováváš je vždy originálem po Tvém způsobu. Což je zásadně stěžejní. Nikdo to neumí lépe, než Ty sama. To, co Ti čtenář může nabídnout, je pouze opsání vjemu, který svou tvorbou zanecháš. Pokud je čtenář zároveň autorem, tedy se i jeho vlastní autorství promítá ve výsledný zážitek a následný zápis v komentáři. A to je to, co jsem chtěla svou nepovedenou verzí.Totiž ptala ses po způsobu. Víc hlav sice víc ví, ale vždy jen po své hlavě. Snad můžeme blíže k praktické prozíravosti,pokud jde o rozum, však nahlížet celek věcí je nám spíše vzdálené.Jestli tedy jde porozumět mému sdělení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
