to nebe chutnáš příliš dlouho
větve ho spíše rozryly
a v ústech modrou
nerozeznáš od bílé
jen mrak který vypadal
jak mořský jezdec
voněl po soli a potu
zatímco všechna nevyřčená slova
ještě krvácela v krku
-
doktor říkal, že čas od času
musíš vypustit bazén
hodil po mne prášky
a když je sním, vidím dřevěné panáčky s velikou taškou
jak se zvědavě ke mně naklání
a já bych nejradši
utrhla jim nos
protože iluze vždycky byla
perfektní mistr na lhaní
-
cestou z nákupu
jsem potom v písku zahlédla smrt
zvláštní jak sypké kamínky v dlaních
drásají trnem jehly
smála se - že nemám úctu ke stáří
a já jí chtěla vysvětlit
že pro řev myšlenek
mi ochabují svaly
-
pak přišel filozof
a učil mě jíst očima
kdyby prý oči
uměly polykat
časem by se udusily
a já cítila
jak bolí polykání větví
jako když dloubeš lžící pod víčko
tak bolelo polykat tvůj hrob
a všechny ty sny když dáváš ke rtům
cítíš téměř precizní
zvláštně hebké smutno
od Viviana-Mori
dne 06.04.2019 11:04 ·
7 Komentářů ·
234x čteno ·
Jistá rozpolcenost tu v provedení -
osobní vyřčení, vstup tu víc než patrnej.
Oceňuju některý vazby, přes který se sice lze
(i k druhotně řečenýmu) přiblížit náhledem "nevidomýho",
avšak poskládání, výprava některejch veršů láme na chvíli na padrť
atmosféru, kterou jsi sice téměř zručně vystavěla,
aby si však vzápětí (i díky archaickejm slovosledům)
poslala čtenáře do ryze technickejch úvah.
a já bych nejradši
utrhla jim nos
Však umím si tu přestavět a možná se i přiblížit Tvýmu světu,
Tvýmu vnímání poezie, jen mi nebylo dáno hned,
což bejvá samosebou i předností textu.
Ten text má atmosféru posledného verša. Celý sa nesie tým hebkým smutnom, ktoré si myslím je viac boľavé ako sa zdá a pečať hebkosti - nehy akoby ju len jemne tíšila.
Výrazově se mi to nezdá špatný, vlastně naopak - je poznat, že jsi vypsaná, slova ti fungujou přesně tak, jak chceš, text se příjemně čte.
Co trochu postrádám, je nějaká silnější emoce. Z textu na mě nic netrčí, nedýchá na mě žádná atmosféra... není tam žádná cestička, po které bych se mohla vydat tím tvým světem.
Nevím, čeho se zachytit.
Ale může to být i mým aktuálním rozpoložením, momentálně mám plnou hlavu vlastních dojmů.
Technicky - nerozumím někdy nezvyklému slovosledu (jak se zvědavě ke mně naklání / a já bych nejradši utrhla jim nos), přijde mi, že to zbytečně kazí jinak pěkně plynoucí text.
Celkově... bylo by to strašně dobrý čtení, kdybys víc pracovala s expresivitou, víc myslela na čtenáře, na to, jak ho dostat na tu správnou notu. To za tebe nikdo neudělá. Čtenáři jsou jen slepí řidiči, co projíždějí po naučených cestách.
Jsem tu, čtu a vrátím se. Je to hutné, zaujala mě stopa surrealismu a připomíná mi to dávný doby, kdy jsem silně vnímala dotek světa všude těsně kolem těla, často velmi studeně..
Vrátím se, na poprvé to nezvládám pojmout.
Vracím se a je to na mě opět příliš drsný, abych to dala najednou.
Přečetla jsem první část a otřepávám se, jímá mě závrať z toho, co bys mi mohla ukázat dál v textu.
To považuju za dobrý znamení a mrzí mě, že nemám sílu to přečíst celý, ikdyž mě to přitahuje a zajímá.
Zkusím zase později :) jsem přecitlivělá :)
Slova, která krvácela v krku - úžasně sdělnej obraz,
, sůl a pot- kumulace téhož.
Dál vidím vypouštění, evokuje katetr,
perfektní mistr, opět zdvojený význam, ..
Děkuji Cvrčko (jsi bez háčků. můžu tě takhle oslovit? :))
K básni jako takové nemám co říct, už je napsaná, pravda ovšem je, že jsem ji psala v období, kdy mi bylo hodně zle. Na někoho působit nemusí, každý vnímá díla toho druhého jinak, ale pokud máš takové pocity, jak popisuješ, pak to asi na tebe doléhá přesně tak, jak vlastně má být.
Tato věc pro mě byla únik. A i tak jsem moc vděčná, že vznikla a může na někoho zapůsobit, i když spíš smutně a vyčerpávajícně. Ještě jednou díky za přečtení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
