jako pták
zavěšený uprostřed oblohy
jako pírko nehybně ležící na poryvu větru
usínám a zdá se mi o jiných časech
holubice se snášejí do svých hnízd
a celá odpoledne vrkají
a když je den
už celý pocukrovaný jako bábovka
čekám
mlčení jako nedotažený šroub skřipce
vrže tmou
drobím ji na jednotlivá zrnka ostružin
trochu zvláštní - vždyť sotva začalo jaro
mám jich plné hrsti a vracím je lesům
jsou sladké jako med
a jen napůl skutečné
od Luisa
dne 07.04.2019 13:59 ·
6 Komentářů ·
206x čteno ·
Nevímproč jsem se zarazila u - trochu zvláštní - vždyť sotva začalo jaro :) taková zvláštní kotva hozená do reality ... jinak jsem si snila s tebou - hezky se četlo - o pírku nehybně ležícím na poryvu větru ... :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES