... připomnělo mi něco úplně jiného, báseň Oldřicha Mikuláška o Nagasaki. (Vím, že v případě Černobylo šlo o nehodu a v případě Hirošimi a Nagasaki o bombardování.)
Takže s tím tady budu trochu spamovat, protože je to věc, která se mnou svého času docela zamávala.
Báseň vyšla ve sbírce Černý bílý ano ne roku 1930 (nebo 1931, každý uvádí něco jiného a já sbírku nemám).
K bombardování došlo přitom až roku 1945.
V básni se objevuje hned několik věcí, které silně připomínají souvislost s atomovými útoky.
had se znakem brýlí - americký prezident Truman, který útoky nařídil, nosil brýle dost á la kobra
ó věrný kordon vojínů tam v zemi hvězd a pruhů - země hvězd a pruhů dle vlajky může být snad jen amerika
pod mrakem sněžných turbanů před bouří bývá klid - asi netřeba komentovat stejně jako další vývoj básně:
Oldřich Mikulášek
Tanec dervišů
Na protkávaném koberci plášť kouzel v úzkém kruhu
tak bez hnutí své oči v sloup jak had se znakem brýlí
ó věrný kordon vojínů tam v zemi hvězd a pruhů
Jak umrlčí pečeť své nohy v kříž snad počnou pět
pod mrakem sněžných turbanů před bouří bývá klid
snad za chvíli už derviš křepčit rytmem kastanět
Na protkávaném koberci ples faunů v bílém khaki
ne sfingy ani mumie pod hvězdnou šachovnicí ne ach ne
ples kostlivců a plachých gejš nad městem Nagasaki
Šest párů noh tam umdlévá když náhle tvář všech šesti
tvář v klepetech tvář šesti v kleštích šílí plá tvář plá a třeští
tvář šesti buben pěstí tlumen v křečích řve vře řve a vřeští
To uprostřed jak bohyni nad minarety čníc
had obepjal hruď lesních vil pod srdcem život sál
až padla mrtva za oběť ta hvězda tanečnic
...
pořád mě z toho mrazí
K samotné básni - přijde mi lehce nepřirozená ta inverze slovosledu v
peřím obalí letokruhy Černobylu nás
a v kombinaci s posledním veršem na mě působí téměř kýčovitě.
Takže se mi vlastně nejvíc líbí první tři verše. I obsahem - opravdu stojí za to, výbornej začátek. Možná by pomohlo ty následující verše nějak víc rozvést, pak by čtenář spíše tušil o čem je řeč a nepůsobily by to jen jako efektní kombinace slov.
Jinak - celkově mi přijde, že tvá tvorba se posouvá někam, kde mi to docela sedí.
Zajímá mne příroda a tak načítám, když mám chvilku času. A zaujalo mne, jak po výbuchu zčervenal les, než umřel. Letokruhy od toho dne mají tmavou barvu, jako kdyby se míza proměnila v krev. Ptáci mají menší mozky. A druhý sargofág - schránka je koncipována na dalších sto let. Co bude pak? Načítala hodně věcí. Ti, co napsali pravdu, jak dopadli...všechno je to křehký obalený peřím a nikdo to nechce vidět. Je z toho všeho akorát tak atrakce pro fotografy. možná to vidím po svém, Nemohu být objektivní. Vím příliš málo. Ale nemám z toho dobrý pocit. Děkuji za ten komentář. Tu báseň neznala, teď už ano. Mám ráda pohled na svět očima jiných lidí. Pak si z toho pomalu skládám tu svou mozaiku. A někdy tiše žasnu.
Mne sa to páči, až na genitívku - letokruhy Černobylu.
Možno pohrať sa s tým štvrtým veršom. Alebo bez neho a Černobyľ použiť buď v názve, alebo ako samostatne stojaci verš.
K tomu Tvojmu komentáru Luise - cítim to podobne. Verím, že v prírode panuje úžasná harmónia, že časom sa dokáže aj s takýmto niečím popasovať. Ide tu o nás, o to, čo zostane našim deťom, a napriek tomu obrovská necitlivosť voči nej, nepoučiteľnosť.
Ten obraz s čápy a vůbec celý dva pevní řádky mi přijdou neobyčejně krásný. Takový to pocem a když mi ublížíš, uvidíš, jak to schytáš. Za mě by to byla planá výhružka, protože křivdy vracím zřídka a nespokojenost obvykle řeším spíš odchodem, případně absolutní rezignací...ale to už jdu moc do sebe. Chci říct, že ty první dva řádky mě opravdu zasáhly.
Tím, že jsi šla v básni tak hluboko do mě, mě zmínka o černobylu musela nutně zklamat. Dalo by se říct, že bych mohla pokračovat ve své interpretaci, jenže mi to při jde už moc extrémní. Ale jinak chápu... něco jsi o tom načetla, zaujalo tě to, svým způsobem zasáhlo a ten obraz nevymizel a byl tak silny, že se to prostě promítlo. Za mě...je to trochu na škodu, ale znám to...
Vlastně ji psala pro kamaráda do svého blogu. Ten Černobyl mi tam tak nějak vklouzl z podvědomí. Je fakt, že načítám... Uvědomila si datum a tak ho tam nechala. Nebyla psaná cíleně. Já jen, že tu v lese hnízdí. Černí čápi. Občas je vidím...pro mne velice silný symbol věrnosti a tak...děkuji za komentář. Vážím si toho.
Asi jsem si tě tu přivolala, protože přemýšlela, že poprosím o výmaz slova peřím a nebo rovnou celé básničky. Ale to bych zase přišla o komentáře. Škoda, že si autor nemůže editovat text sám...
...že poprosím o výmaz slova peřím a nebo rovnou celé básničky. Ale to bych zase přišla o komentáře. Škoda, že si autor nemůže editovat text sám...
Vymazat dílo lze zcela vyjímečně, a pokud má už svý komentáře,
tak tím spíš. Jak by k tomu přišli sami komentující, kteří věnovali čas?
Podobný důvody má i nemožnost editace autorem -
znovu, jak by k tomu přišli další čtenáři, kterejm by předchozí vyjádření kolegů
(vzhledem k neznalosti původního znění textu) mohlo přijít matoucí.
Stojí tu jistá odpovědnost za text, úvaha před vložením.
Ovšem lze opravit po dohodě s adminem, případně vložit celou novou verzi
pod prvně prezentovaný, však vždy s podotknutím pro ostatní,
zvlášť pokud je nová pasáž předmětem předchozí diskuze...
Ti čápi jsou skvělí, na Černobylu mi to vždycky skřípne ... obsahově chápu, možná to dělá čas/v nás - nevím ... nejsem konstruktér odborník, jen poslouchám - tebe ráda:) moc
Jsem tu po dlouhé době, za tři dny mi umře máma a moje Frýda má v ten den datum porodu. Za tou básní si stojím. Čápi krmí mladé a můj den, strašně rychle to utíká. Z kapes mi občas padá ptačí peří, pořád věřím...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
