tvý boty už dávno
patří mně
a trochu Praze, ulicím i kontejneru
nevím kam s nimi
stále si nárokují
tvý jméno
i tvý příjmení
a vlasy
živí je půda a kdo ví
kam se už dávno rozevlály
- přitom ses pro ně tolik dřel
uhnízdění vrabci ti občas krásu vzali
a pro mě radostně
vyzpívali rým
víš
že jsem nikdy
nebyla zrovna hospodyně
sypeš se všude po bytě
a já tě neuklidím /zlomený kartáč
obtisk rtů na dveřích
vůně rýže
křivý úsměv
pohledy z ostrovů
zámky bez dveří
tma/
je den
kdy v páteři nic nehřeje
ani nestudí
-
a taky prší
svět je zvlněný
starý svetr mi sedí na šíji
a voní táborovým létem
znovu očichám kus štěstí
vím
nikdy se neobnosíš
nikdy nevymažeš
jen postupně zbledneš s mojí pletí
a když se zasním
zaslechnu
jak zpíváš meluzíně slabý blues
/můj milý
živím uplynulá léta
a je to běh pouští
s kapkou vody v dlaních/
od Viviana-Mori
dne 28.04.2019 12:32 ·
8 Komentářů ·
236x čteno ·
U Teba je to ako keď mi povystrihujú isté pasáže z filmu a napriek tomu, že vstúpim do nového obrazu, dokážem vidieť príbeh, hlavne ten vnútorný.
Pekné obrazy, Viviana, teším sa, že môžem čítať Tvoje veci.
S kvapkou vody je to vždy znesiteľné. Lebo niektoré návraty do minulosti bývajú beh púšťou bez nej. Tiež už to nerobím. :)
Ten záver je krásny, palec.
Achich... v páteři nic nehřeje ani nestudí... až sem. Skvělý prostě. To ostatní v porovnání s tímhle mi přijde slabší... ale i tam jsou samozřejmě krásný momnety... svetr sedí.. představuju si ho jako nějaký zvíře.
Za mě je ale nejvíc ta část s hospodyní... sypeš se po bytě a já neuklízím... prostě nechci.
Moc se mi líbí s jakou lehkostí se vyjadřuješ a jaké používáš obrazy.
uměl bych si představit i bez některejch útržků -
když pustím z dlaně hrst podzimního listí, nemusím o každým
jednom z nich vědět, že (byť ležel v dlani spolu s ostatními)
na tu hromádku nezbytně patří -
vítr a tak...
Odpovídám pozdě, byla jsem v Rumunsku, ale musím říct, že mě tam vaše komentáře v té zimě zahřály a samozřejmě děkuji i za připomínky. Vkládám sem spíš starší díla, to znamená rok i více staré, toto je ovšem čerstvé a nejnovější, tak jsem ráda, že zanechalo nějaký dojem.
Snad se budu posouvat dál, uvidíme.
Tohle jsem přečetl na jeden zátah a bez zádrhelů a zastávek - a dovolím si napsat, že máš prostě ten dar, záleží na tom, co bude dál... asi nemá cenu opakovat, že je to omamná krása i žíravina, že to někdy krutě bolí a jindy dává křídla a opojný pocity.
Pokud bych si mohl jako čtenář troufnout na nějaký komentář, tak snad jen, že nemám moc rád závorky a kurzívu - v tvém případě není třeba nic dovysvětlovat, nic domílat.
A ještě něco osobního - herdek kolek - jsem šťastně ženatý 37 let se svou první opravdovou láskou, mám dvě dospělý zdravý děti, dvě vnoučata, a přesto, když čtu, nejvíc mne oslovují smutný věci a rozeznívají ve mně smutný melodie... bych rád věděl, proč to tak je.
S trochou zpoždění děkuji za komentář, který mne potěšil. Mě taky nejvíce oslovují smutné věci a nejlépe se mi smutné věci i píší, i když mám teď docela stabilní život se všemi klady. :)
K těm závorkám a kurzívám - to je holt taková nějaká moje úchylka, od které se možná časem úplně odpoutám, ale možná taky ne. Sama nevím, co bude dál, ale potěšila mě zpětná vazba, ještě jednou díky.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
