Je to hodně, hodne prozaický. Stejně jako i ta předchozí vzpomínková, tady ale ještě víc.
Ráda jsem to četla, ale tyhle věci se špatně komentujou - vlastně k nim není moc co říct, jsou poměrně přesně a umně zaznamenaným kouskem života, kterej je ale moc krátkej na to, aby čtenáře mohl hlouběji vtáhnout - i když je dobře napsanej. Já bych to prostě potřebovala jako prózu, jako knížku, jako něco delšího, abych se do toho mohla víc ponořit, abych víc tam uvnitř té básně "byla", víc viděla ty samý věci, který vidíš ty, když tohle píšeš.
Je to prostě jako takovej jeden kousek puzzlí. Může být sebehezčí, ale bez těch ostatních je jeden kousek puzzle málo, aspoň pro mě.
no jo, i když forma prózu do básně nepřeklopí,
moc pěkný počtení...
jinak já to měl podobně jak Ty se zalejváním -
zatímco ostatní kucí si naproti za plotem hráli na vojáky nebo lovili
obrovský čolky v místní mrňavý tůňce, já okopával a plel
jj čolky jsem taky lovila, dneska bych na něj už nesáhla :D
hlavně dneska...už se asi moc nevidí
jinak ...tobě ta zahrada asi zůstala dodnes
já tam už jen odpočívám :-)
díky Jarku :-)
he, nezůstala, ta "dětská" byla našich a v klasický kolonce,
pokud tak myšleno, a pokud ne, tak taky ne:)
tady v tý dneska jen takový ty hrubý práce -
něco rejčem zvořu, posekám, strom i posléze pařez skolím,
ale pěstování čehokoliv, co se nedá v mžiku utrhnout a spolknout,
jde mimo mě :)
Máš pravdu. Alespoň tedy co mohu vidět. Netrpělivost. Měla bys a máš toho tolik co říct...Často na Tebe v tomto ohledu myslím.
a chtěla trhat už malé hlavičky...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
