Ani nevím, kdy jsem tě slyšela mluvit o hovně. Mě tvoje řeči obvykle nesmírně bavěj... vzpomínky.
Osobně jsem raději, když konverzaci někdo obstará za mě, hlavně když je víc lidí pohromadě... na rande to občas býval problém. I uplný bembela si mysleli, že jsem pekelně nudná, pokud se mi hned nepovodlo nějak se zbavit ostychu.
Stínko, děkuji, ano asi je to jiné u lidí, které člověk zná
a pak u těch, co s nimi přijde do styku poprvé
na ty taky nemůžu hned vybalit to, že se bojím, že mně sežere žralok :-)
je to syrové a opravdové, takové mě baví nejvíc - hele, nevím, jestli je to poezie, nejsem žádný znalec:) ale co by to bylo, no - když to vyvolává myšlenky na sebe sama:) Ten konec je koruna, taková trnová:)... že se taky učím
Trochu moc slov mi přišlo jen ve strofě o rande, ale co už, když je člověk vykecávací ... :)
lawenderr...no tak, za poezii se dnes může vydávat cokoli
zrovna tak, jako za umění obecně...bohužel někdy teda...
pokud mám ještě teda co říct, tím myslím, koho oslovit, tak to pořád je ještě dobré :-))
děkuji :-)
Mlčet navenek můžeš jen sama se sebou - sakra nerozumím proč spousta lidí nedokáže být sama se sebou... proč tolik lidí si furt pouští nějaký zvuky do uší, proč zuřivě mačkají displeje mobilů, atd. Já jsem docela rád sám se sebou. Ale to neznamená mlčet - a doufám, že mlčet nebudeš... i kdyby to bylo o hovnech.
Asi po člověčím a určitě i v ženským světě (kterej vlastně taky moc neumim) mě zaujaly poslední dvě strofy. Výborně vygradovaná myšlenka (i v přeneseným slova smyslu) - otravuju nepřátele. A nadto, závěr nebyl o hovně. Díky.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
