Většinu věcí, který v tomhle textu říkáš, bych přiřkla někomu úplně jinému než jsi ty... takže myslím, že si ze mě prachsprostě utahuješ, když říkáš všechny ty věci, jako: metrem se dalo za korunu, zdravotnictví taky za něco stálo, dnešní podoba anarchie... a ten závěr s pedofilama a psychopatama je prostě fenomenální :)
Věrko!
Stínko...no možná bohužel, ale neutahuju...já si totiž tu dobu
na rozdíl od tebe pamatuju :-)
ale možná i chápu nebo se snažím pochopit
že každá doba má svoje extrémy :-))
jo a já mám i takový pohledy :D teda na věc :)
vzpomínky jsou vždycky růžovější - pamatuju i tu obezitu, zdravotnictví mi přijde stejně naprd, Bulharsko jako Itálie - všude moře:) ani svačiny jsem nenosila, vždycky se dalo něco vyžebrat od obézních spolužaček a džíny jsem měla z charity:)
Dělám si z toho legraci - ale i tak - si to pamatuju jinak:) Ale tvoje povídání je taky fajn, že je tvoje ... :) jiné oči, jiná hlava
:) to byla západní charita, Vorono, o to hůř, u nás žádná nebyla - nikdo nebyl chudej:)) takže to máme asi stejně :))) ale jen, že mě bavilo číst a přimělo zamyslet se, že každý čas má to svoje - záleží, jakou vzpomínku zrovna vylovíš ráda tě čtu
tu dobu samosebou pamatuju, jak kdyby to bylo včera,
a ano, ten název je trefnej, důležitej, přesto (nebo i proto)
se mi nedokáže text udržet v mezích prozaický poezie -
ona se tu příliš neděje, ale jistou příznačnost tu lze vypozorovat
možná by mě tudy bavilo víc jako konkrétní pohled,
kterej by uměl zahrnout děj, příběh...
Tenhle text si nejspíš nedělá nárok na žádné poetické zařazení. Pokud jde o výměnu názorů založené na svého druhu (nejen sentimentálních) vzpomínek nebo dialog se zkušeností druhých, ten vždycky možný je.
Nehledím na věci stejně. Neboť to není možné. A Nevěřím na poslední část Tvého záznamu. Světu vládne vždy jen to, čemu je člověk ochotný věřit.
In...chápu, že někomu ten text nevoní...a nároky na poetické zařazení si nedělám, možná jen u "výkřiku"
Jarku...jo, poznámky, útržky z celku a jiné věci, asi nikdy
nebudou prozaická poezie...nevím teď, jak jsem to teda označila
ale většinou u těch mých výkřiků, dávám poezie jiné formy
jinak ano, s tím dějem by to možná bylo zajímavější
ale nešlo mi až tak o to
Se spoustou věcí se dá ztotožnit, s některejma ne. Jsem taky pamětník - narodil jsem se v roce kdy umřel Stalin. Každej z nás pamětníků má trochu jiný postřehy, skoro všichni vzpomínáme minimálně částečně přes růžový brejle. Taky si třeba pamatuju, jak chutnalo Eskymo za padesátník, dneska už nic takovýho není... protože už mi nikdy nebude deset roků... a nepůjdu s brašnou ze školy domů. Jsem si ale jistej, že režim pro důchodce dobrej nebyl - viděl jsem až moc důchodců chodit do automatů (=samoobslužný jídelny, pro ty, co to nepamatujou) na knedlík s omáčkou bez masa nebo na sekanou. Viděl jsem, jak moje babička brala 350 Kčs důchodu. Atd.
Když se ale oprostím od těch konkrétních věcí a pohlédnu na podstatu, vidím za textem vyjádření zklamání z toho, jak se vyvíjí svět kolem nás a koneckonců i v nás. A tohle chápu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
