Dekapitulace. Přiznávám, že dané slovo neznám a nepodařilo se mi ho ani vygůglit. Tedy pokud jsi tak nezamýšlel. Působí na mě (i vzhledem k následujícímu obsahu textu) jako složenina dekapitace (etymologicky asi caput-hlava) a rekapitulace v jednom. Jinak jsem ztracená.
Zaujala mě první strofa. Vzbudila ve mně jakýsi druh zvláštního očekávání. To se však nakonec nenaplnilo. Jakto?
Působí na mě (i vzhledem k následujícímu obsahu textu) jako složenina dekapitace (etymologicky asi caput-hlava) a rekapitulace v jednom.
myslím, ža tak bylo zamejšleno -
dekapitace (oddělení hlavy) ve shrnutí ostatním textem
Prvně sem to slovo přečet u kámoše, jehož otec pracoval u kriminálky.
Měl doma spoustu sborníků případů s náležitejma fotografiema.
Jednu z nich si umím vybavit dodnes, a holub tam teda nebyl...
Pár dní sem nespal, měje jeho otce za totálního úchyla.
Posléze i jeho syna, kterej se vyloženě těšil vykročit ve šlépějích svýho táty.
Bylo to hodně dávno a docela dlouho trvalo, než mi to zas někdo navodil.
Což není blbě, spíš je mi to takový zvláštní, zvláštní...
Ten uvod, s tím psem... okamžitě mi naskočilo:
Emily, nevim už nic,
Psí stesk mi rozrazil ret
A kapu kolem krev...
... od Vlka ztracenyho v poezii. Ne obsahem, ale zpusobem. Některý místa jsem si musela přečíst několikrat... a představuju si to. Nejsem si jista tou negativní emoci... nepobleju, až vyschnou, taky blbě.. jakože u sebe, jestli mi rozumis. Jinak me ten text bavi.
Připomnělo mi to, jak jsem bydlela jednu dobu v holubím domě. Byl to takovej dvorek v jehož temný části podobný světlíku žily snad stovky holubů - a vedle toho byly dveře do našeho suterénního bytu. Našeho do doby než nám nezplesnivěly i matrace (což jsme vzaly jako pádnej důvod k přestěhování). Jeden ten holub nám přišel umřít na práh a já jsem pro něj tak dlouho sháněla ptačí pohotovost, až chcípnul. Pokřtila jsem ho nějakým jménem, který jsem už zapomněla a pohřbila ho v místním keři.
Ostatní spolubydlící tuhle příhodu používali v různejch alkoholovejch kvízech. A mně je ho dodnes líto.
I když od tý doby holuby už nezachraňuju. Mám pocit, že jim není pomoci.
No. Moc to nesouvisí, se tady vykecávám zase. Ale mám často pocit, že když chce člověk psát, musí si všímat kolikrát i věcí, který ostatní ke svýmu klidu a prospěchu přehlídnou.
Přijde mi, že ty to děláš.
Dokonce tak, že něco otevřeš i v někom jiným třeba.
Takže je to dobrý.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
