Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » Vemte mi smysly, nejvíc cit
Vemte mi smysly, nejvíc cit
Můj synu, houpeš se
na stříbrném koni
dnes nejsem si přítomna ani v krvi

mé prsty, jejich stín
osaměle kouzlí
s tichou poštou hodin

okolo ulice
obnaženy

v naší čtvrti
pekárnu za tabák vyměnily

dnes by sis stýskal
že svět voněl jinak

dokud jsme se měli

-

Můj synu, kadeříš
hvězdám plavé vlásky
sedávám sama u trati

znám muže, kteří milují
svoje ženy
na ulici v láhvi rumu
ženy které vlastním potem
črtají svůj sen

každý den kdy nedosáhnou k nebi

je obzor stále svěží
avšak úzkost ve rtuti
olizuje mraky

a přízrak na mé hrudi
se děsuplně šklebí

-

Můj synu, obcházíš
své nekonečno s lehkostí

hned takhle po úsvitu
bych snídala raději
jen čtvrtinu svého žití
každý den, který se točí
v protisměru mládí

zůstávám hluchá k cizím hlasům
bez tebe jak chromá
proti proudu jdu

živím naději

že nebolí tě spánek

že záříš a zlátneš
jak miliony žitných klasů

-

Můj synu, hřeješ
vzpomínky jak rozpálená pec

pokud se narodíš v jiné době
chci si tě umět

představit

jak pokoj voní sytým smíchem
zpoceným dětským pyžamem
vztažené ruce které hladím
když nechce se ti spát

na svém klíně
učit tě smát se pro mrtvé
desítky zázraků
do hodiny vymyslet

ohňostroj citů
dívat se

jak tě baví svět

místo toho
pařát natrhl mi stín

a často prosím

vemte mi smysly
nejvíc cit

když se tak násilně
ve větru klaním
Komentáře
21.05.2019 21:10 Luisa
avatar Vau. Dlouho jsem nečetla něco tak osobitého, je to dobré.
Kam ty na to chodíš. Třeba toto

bez tebe jak chromá
proti proudu jdu

živím naději

že nebolí tě spánek

že záříš a zlátneš
jak miliony žitných klasů


to je skvělý.

Jsou tam věci, který mě trochu ruší, ale celkovej dojem je velmi než pozitivní, má to náboj, je to originální.


To, co mě ruší, je třeba spojení
"avšak úzkost ve rtuti
olizuje mraky"

- nevím, proč a kde se tem rtuť vzala a jako metafora nebo... eh, nějaký obraz (určitě se to nějak v lingvistice jmenuje) - tak tak mi to nefunguje.

A nerozumíš tomu, co myslíš tím

"učit tě smát se pro mrtvé"

v tom místě mě to trochu vyděsilo, je to přecejen uprostřed celkem něžného rozhovoru s dítětem... pro mě trochu jako pěst na oko, navíc úplně nečekaná.

Ale to jen tak... třeba Ti ty poznámky k něčemu budou.

Jinak nemůžu nezvednout palec.
21.05.2019 21:11 Luisa
avatar "velmi než pozitivní"
to jsem se zas předvedla teda
:D

(Původně tam bylo totiž "víc než pozitivní", pak jsem si uvědomila, že to je blbost a nahradila jsem to "víc" tím "velmi", ovšem zapomněla jsem smazat "než". Kdyby to někoho zajímalo jako.)
21.05.2019 21:13 Luisa
avatar *nerozumíM tomu, co myslíš tím...
já fakt nemůžu napsat komentář aspoň na úrovni "bez chyb"
22.05.2019 16:21 Jaroslav Vraj
avatar Moc rád smažím palačinky.
Máme na ně dobrou pánev, a pak taky že mě tahle činnost docela uklidňuje.
Skládaje jednu na druhou, s každou z nich přemítám zcela nesouvisle
o problematice bytí a koutkem oka pozoruju, jak nepřibejvaj.
Zato nezodpovězenejm otázkám se při týhle "práci" nadmíru daří.
Přitom mám vcelku, vzhledem k drylu, v hlavě připraveno věnovat se tady sám sobě.
A pak tu najednou ten štos leží, a já stojím a dívám se, jak čas někdy
neumí než vytvořit artefakt, když chtěl sem po něm i jinak.

Jen že mi to, Viviano, svým způsobem navodilo právě onu situaci,
když přibejvaj pozoruhodná, sytá (v kontextu výš) "sdělení", a já přesto nedokážu ocenit
jako celek, i když po jednotlivejch plátcích pamatuju si, že měl sem v očích, že voněly,
že rozlily se na chvíli...

Než pokryl je další.
23.05.2019 13:27 Miriam
avatar Aká škoda by bola brať človeku zmysly a cit. Nikdy by nič takto láskyplné nevzniklo. Premýšľam, či to sem vôbec napísať.
To, že neviem zastaviť prúd, ktorý si spôsobila.

Najkrajšia modlitba akú som kedy čítala, ďakujem, Viviana a palec.
24.05.2019 21:49 lawenderr
avatar juj, tahle je ale dobrá, chvíli jakoby nic, říkám si, hlavně, ať to nesklouzne ... , ale od druhé čtvrtiny, už jsem tušila, že se nemám čeho bát. Je skvělá, skvěle hořká, ale tak jako kafe, víš, že je to v podstatě nedobrý, ale pochutnáš si ... zeda za mě:)

- no přeci jen - možná, že je škoda, že vydá všechno hned na první čtení, jako písnička :) ale je to v podstatě ukolíbavka, pro mámu:) tak asi ... jj, dá se číst víckrát, abych se utvrzovala, že to tam fakt je, že umí sáhnout na cit ... teď jen nevím, jestli ti ten koment k něčemu bude, je to trochu přímej přenos - ale myšlenku jsem do něj vložit chtěla:)
26.05.2019 17:02 Stinohra
avatar Tak v první řadě, než řeknu cokoliv dalšího... píšeš moc dobře... ačkoliv já se s tím textem hrozně peru... a prohrávám asi.
Ty obrazy jsou krásné, ty se prostě umíš vyjadřovat... jen mám pocit, že mi to hrozně trháš a sem tam odbočuješ a já se pak těžko vracím k hlavní niti... ženy., které vlastním potem črtají svůj sen... každý den, kdy nedosáhnou... přemýšlím,proč přesně mě tahle část štve... asi proto, že ženy, o kterých píšeš se snaží spíš dopracovat k dalšimu dnu, než aby sami sobě dovolily snít... nevím... asi mi to vyjádření připadá hrozně naivní... ale třeba jsem to já, kdo tomu nerozumí.
Myslím, že jarda to tak nějak napsal. Moc obrazů v jedné galerii...
26.05.2019 18:32 Viviana-Mori
avatar Zdravím a děkuji všem, kterým jsem stála za přečtení a pár slov. Každý k tomu má nějaké připomínky, kterých si cením a chápu je. Když mne chytne psací nálada, jsem někdy k nezastavení. Nápadů je pak příliš a já se neumím krotit, takže toho tam opravdu může být moc. Nic s tím asi zatím neudělám. Na každého moje řádky mohou působit jinak. :)
Spíš se děsím, co řeknete pak na ty moje romanťárny, to mě možná vyrazíte z webu. :D
23.06.2019 07:16 Indigo
avatar
Nápadů je pak příliš a já se neumím krotit, takže toho tam opravdu může být moc.


Převezmi nad svým slovem vládu. Je to ve Tvé moci. Pokus se o soustředěný krátký text. Jako cvičení při umění střelby z luku. :)
23.06.2019 11:55 Viviana-Mori
avatar Když já se ráda vykecávám, to je ten problém. Pár kratších textů mám na kontě taky, ale... Je tam prostě to ALE. Píšu obecně už strašně málo, vkládám sem to, za čím si tak nějak stojím i po létech a nebo s čím zatím neplánuji žádnou změnu.. Co budu psát v budoucnu, kdo ví.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop