Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - vázaný verš » hlíně, a trávě
hlíně, a trávě


...a řece   rezivějí víčka
jak břeh jí znovu zkouší vyprávět
když postojíš, já tiše vyčkám
snad zaslechnem byť jednu z vět

o lidech, dějstvích
jimž včera
      (do naha až) rozpadla se řeč
že vydýchala voda apanáž
a v hlavách zlátne senoseč


to řekám zrezivěla víčka
však nám čas ve rzi neulpěl -
když postojím, a ty když vyčkáš
vzepřem se břehům podél těl


  od Jaroslav Vraj dne 09.06.2019 13:41 · 15 Komentářů · 352x čteno · Tisk

 
Komentáře
09.06.2019 15:04 Vorona
avatar nechce se mi napsat...taková hezká poezie...
ale je to tak...v poezii se možná vytrácejí ty pozitivní věci, co dřív
a tak na mne působí, jako z hlavy klasiků asi
a je to příjemná změna tady :-)
palec
09.06.2019 15:05 Vorona
avatar a více takových :-) a jiných, ať se nevymlouváš, že nemáš na
večeru poezie co číst :D
09.06.2019 15:44 Zajic Breznak
avatar Řekl bych, že jde o formálně dobře zvládnuté vázané verše, což vždy zasluhuje pochvaly. Rýmy jsou více (řeč/senoseč) či méně (vyprávět/vět) vynalézavé. Obsahově je to pro mě těžko uchopitelné, vůbec se neodvažuji interpretovat... Avšak vzbuzené představy jsou zajímavé. Takže snad jsem okomentoval dostatečně na to, abych mohl dát palec nahoru...
10.06.2019 12:37 Stinohra
avatar Líbí se mi jak navazuješ z názvu. To je hezké a jakoby to sloužilo jako nádech k něčemu víc a taky že ano.
Když si to zkouším nahlas (v práci šeptem)... hůř sem i čte tady:
snad zaslechnem byť jednu z vět

A pak ta tvoje apanáž :)
P
10.06.2019 20:44 Luisa
avatar Málokdy se s někým názorově pod básní potkám, ale tady to mám úplně stejně jak Vorča

v poezii se možná vytrácejí ty pozitivní věci, co dřív
a tak na mne působí, jako z hlavy klasiků


Začínám až teď doceňovat jeden rozměr Tvé poezie... to, že čtenáři víc než nějaký vlastní boly a podobný sračky (s odpuštěním zde) předkládáš něco úplně jinýho.
Pohled klíčovou dírkou do nějaký nádherný, skoro už zapomenutý zahrady.
Oceňuju to a ráda se tu znovu zastavím.
A třeba jednoho dne půjde vzít i za kliku. :)
12.06.2019 17:50 Jaroslav Vraj
avatar Vorča: ano, tady víc v záchytu mně blízký klasiky, a sem rád,
že i Tobě, a žes takhle napsala..., a k tomu druhýmu - stejně skoro nemám:)

Zajic: hmm, koment, co si na nic nehraje a ač v lecčems
(respektive místy) polemizoval bych, k názoru čtenáře víc v tichu
:)

Stinohra:
Líbí se mi jak navazuješ z názvu.

přišlo mi to prvně poněkud nepatřičný,
až příliš explicitně použitý,
ale i k vyzvědění dopadu nelze než zkusit, he

apanáž, no - doplnění důvodu "zapojení" toho slova
by asi něco rozbilo...:)

Luisa: já na to skoro ani neumím nic říct, a že mě máloco uvede
do rozpaků (teda naposled lahev vína, co měla vydržet o dost
dýl), ale pokud jde o stisky klik, mám rád ten i opakovaně vrzavej zvuk :)


všem moc děkuju za slova, pozastavení se, názor... !!
12.06.2019 20:09 dajakbol
avatar

Začínám až teď doceňovat jeden rozměr Tvé poezie... to, že čtenáři víc než nějaký vlastní boly a podobný sračky (s odpuštěním zde) předkládáš něco úplně jinýho.


Jsa škaredě potrefený houser, kejhám kejháním strašlivým!
12.06.2019 20:36 Jaroslav Vraj
avatar
Jsa škaredě potrefený houser, kejhám kejháním strašlivým!

rozesmáls mě, ale tak trochu jinak:
co do prvopasáže - vole, nepiš (do komentů) blbostě :)

na Slováka dobře použitej přechodník,
čemuž mnohým z nás k povážení

...a že píšeš nesrovnatelně -
co na tom, že to i bolí, když čtenář (třebaže na chvíli)
umí kus odejmout
12.06.2019 21:02 dajakbol
avatar Jarku, aby nedošlo k nedorozumnění - zákeřná rána padla v citované pasáži za trojtečkou. Však nepadnuv, jen kejhaje... už jen pokejhávaje letím dál. :)
12.06.2019 21:19 Jaroslav Vraj
avatar Pavol, nedošlo k nedorozumnění -
prvopasáží myšlena část z Tvýho vyjádření,
když ono navoko povzetí jako "suchou na solar" po Luisiným trojtečkoví
sem pochopil:)

a jasně že vim, že stejně poletíš :)
12.06.2019 22:19 Luisa
avatar Hmmm.
Chtěla jsem se z toho nějak vymluvit, ale stárnu, takže to neudělám. Nemyslela jsem každopádně na nikoho konkrétního, když jsem to Jarkovi psala, to není můj styl.
Ale na druhou stranu. Je pravda, že mi obecně na světě i kolem mě čím dál víc chybí pozitivní věci a lidi. A je pravda, že jsem na to hodně myslela i na posledním poetikonským čtení.
Že většina toho, co se tam četla, byla hodně tíživá.
A přitom... se nedá říct, že by s váma nebyla prdel, zas. Jakoby všechny ty smutky odnesla slečna Poezie. A že bych jí někdy přála, aby to byla veselejší holka.
Nic víc, nic míň.
13.06.2019 18:33 Jaroslav Vraj
avatar
Chtěla jsem se z toho nějak vymluvit, ale stárnu, takže to neudělám.

to by ani nebylo potřeba -
nějakou dobu se tu už známe, takže i když některý komentáře
můžou k hledání skrytejch podtextů tak trochu nabádat,
bylo by asi hloupý odrážet se prvně a rovnou odtud -
ta lehká sebeironie Pavla padala spíš ke mě, k mýmu textu,
a já to samosebou beru...

Je to zvláštní, ale autor se obecně málokdy prezentuje svým dílem tak,
jak by si čtenář, v poznání ho i jako člověka, představoval.
Poezie mu (autorovi) může bejt taky víc berličkou na cestě "úhybný strategie",
na cestě, kterou se mnohdy jinak než slovem vydat nelze.

(moc rád se směju, stejně tak i rozesmávám ostatní,
ale v poezii mi to asi nikdy nepude :))
22.06.2019 06:54 Indigo
avatar
o lidech, dějstvích
jimž včera
(do naha až) rozpadla se řeč
že vydýchala voda apanáž
a v hlavách zlátne senoseč


Samostatně zní skoro jako smrtelná prognóza ekologické budoucnosti. Až mi vyschlo v ústech.

Jinak mi je Tvá tvorba milá. Necelé klubko jedné barvy a pouze jedna jehlice (že z jednoho místa umíš pracovat a nechceš hned celý svět a neplýtváš) a stejně umotáš pozoruhodných různorodých vzorů...
23.06.2019 13:13 leporelos
avatar Někdy mám z tvejch kousků pocit, jakoby si psal stále dokola jednu a tu samou báseň. Vždy tam je jen něco trochu jinak, ale základ zůstává. Něco jako: Pravda pravdoucí o dunění slov
Neber to jako výtku, protože není.
hodnotím
23.06.2019 18:14 Jaroslav Vraj
avatar indigo: rozpoutalas mi peklo v hlavě, když vzpomínkou mi teď,
jak držel sem v nataženejch rukách vlnu, a máma motala klubka -
ztracenej čas bez modřin a boulí...

za ostatní díky moc

lepo:
Někdy mám z tvejch kousků pocit, jakoby si psal stále dokola jednu a tu samou báseň. Vždy tam je jen něco trochu jinak, ale základ zůstává.

tohle i mě už párkrát napadlo...,
a díky za suchej, střídmej, k věci, a do hlavy
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.
Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
Vygenerované za: 0.27 sekund | 1,550,236 návštěv | | Powered by PHP-Fusion copyright © 2002 - 2024 by Nick Jones.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3. | Base ZindeX Edited by logikJJPM