oči jsi pokřtil cizokrajně
jak duhová káča
rotuji v písku z dlaní tvé krásy
/a nikdo mi nerozumí až ke konečkům vlasů/
svým způsobem s tebou zavoněla zima
a z travnaté rolety
dala se stahovat oblaka dolů
/tak jsem se smála
když otylá bříška
měnila se ve vaty/
víš
ty můj okatý
najednou nechci víc uléhat na lógrové dno světa
a odmítnout vše
krom nebe z kávy
i zpěv k hvězdám, jaké strachy
na zemi všem čeří čelo
mne nedonutí ohnout záda
protože
včera se nám
něco stalo
a bylo to,
jako když zaklapneš
o sebe dva světy
které spolu nyní letí
nebem
s hejnem labutí
Přihlášení
