Detektiv Preston Querk vytáhl z peněženky bankovku a podal ji slečně za pultem. „ Drobné si nechte,“ překvapila jej rychlou reakcí. Querk pozvedl zaskočeně obočí a podíval se poprvé pozorně na osvětlený panel s nabídkou tortill. „ Dostane vás, umí to! Naše skvělé Buríto!“ vyplnila prodavačka pauzu sloganem.
„To myslíte vážně, ty ceny tam za vámi?“ zeptal se Querk. Dívka vykouzlila ze žvýkačky doposud zcela ukryté v ústech obrovskou růžovou bublinu, opět ji schovala ve své pohledné tváři a tam nechala detonovat. „ Jistěže ne,“ řekla poté. „ Vlastně zde ani nepracuji. Luštěniny mne spíše odpuzují. Půjdeme se projít?"

Kafka příměstská už chvilku z lampy veřejného osvětlení ulice Svatého Denise pozorovala dítě v kočárku odstaveném po ní. Přes její nehybně vytřeštěné oči přibližně každých třicet vteřin přejela zlostná, blankytná blána. Ulice Svatého Denise, lemovaná po obou stranách rozličnými obchůdky a restauracemi, se tak velice brzy mohla stát místem unikátní tragédie. Ještě před tím však do ní z „ Pulénky“ zatočil detektiv Preston Querk a slečna Lili.

„ Zcela záměrně se již nebudu vracet k tak zvláštním okolnostem našeho setkání," nechal se slyšet Querk. " Avšak nemohu se nezeptat, teď když znám vaše jméno, co vás vedlo k tomu vyhledat právě mne, slečno Lili? Musím vás zároveň upozornit,“ pokračoval a nakroutil si knír, „že mé služby jsou portfoliem převážně atmosférických, mírně předražených úkonů, které zhusta nevedou k jasnému cíli, natožpak konkrétnímu výsledku.“
Lili Andersonová si palcem zešikmila levé oko a koutek úst ji vystřelil pobaveně vzhůru.
„ O peníze mi opravdu nejde,“ řekla tak s úsměvem.
„ Už jste to někdy dělala, že?“ konstatoval Querk. „ A minimálně jednou z toho před zrcadlem,“ doplnil.
Lili přitakala. „ Jedná se o velice roztomilou blbůstku, která mé tváři na chvilku propůjčí téměř exotický výraz. Ale k věci pane Querku. Slyšel jste někdy o Milnících?“
„ Pokud si dobře vzpomínám,“ odpověděl detektiv, „ v jedné scifi povídce rozdělené na osm částí vycházejících na přeskáčku, jimiž se svého času můj oblíbený Metropolitan jen hemžil, jsem toto slovo zaznamenal. Jednalo se o jakousi „ armádu z lidu “, která měla chránit továrny na turbínovou rudu před útoky mocného Papadopulose z omegy třináct. Či tak nějak. Služba v těchto jednotkách vyžadovala pouze psychicky opravdu silné jedince, a to hlavně proto, že jim nikdo nikdy nedokázal uspokojivě vysvětlil kdo, nebo co je Papadopulos z omegy třináct. Postupně tak všichni z milníků propadávali hlouběji a hlouběji démonu šnapsu, či končili v osidlech nekvalitního spánku. Na konci každé povídky se jich pak vždy pár oběsilo. “
Lili Andersonová nevypadala, že by ji přehled detektiva Querka výrazně zaskočil. „Pravdou je, že Metropolitan se zdá být již díky bohu v daleko lepší kondici.“
„ Otázky víry bych do celé té záležitosti přimíchával sice jen velice nerad, ale nakonec kdo ví?“ kontroval Querk.
„ Když jsem však mluvila o Milnících, měla jsem na mysli něco zcela jiného. Umíte trochu s vesly, pane Querku?“

....

Půjčovna lodiček s názvem „ Půjčovna lodiček “ ke které mezitím došli, se nacházela pod mostem, který nesl pro někoho možná až příliš fádní označení Most. V mozku detektiva Querka, však právě tato kombinace na první pohled zřejmých věcí jako vždy vyvolávala kombinační hopojtunágu. Ačkoli šlo o velice bolestivou záležitost, snažil se obvykle nedat svému okolí ani brvou najevo co právě prožívá.

Řeka byla temná a chladná, jak cecek v prsním plátu Amazončina brnění. Slečna Lili si však v její vodě , velice uvolněně usazená na zádi lodičky, rozkošnicky namáčela tu pravou, tu zase levou ruku a nechávala tak na vodní hladině za člunem nepravidelně rozeseté, rychle mizející brázdy.

" Víte pane Querku, jsem jedna z nich.“ Detektiv vytáhl vesla z vody, opřel je o boky člunu a pozorně se zahleděl do Liliiných očí. „ Už od pradávna jde naší organizaci jen o jednu jedinou věc. Víte o kterou?“ Querk si až nyní uvědomil, že každé z očí slečny Lily je vlastně trochu jiné. Zatímco levé bylo čistě hnědé, pravé spíš lískooříškové barvy.
„ Kdyby se mne na tu samou otázku zeptal někdo dnes ráno, odpověděl bych mu, že o roztrhání řiťky Papadopulose z Omegy třináct na tisíc kousků. Teď si však nejsem jistý ani za mák,“ přiznal upřímně.
Slečna Lili se usmála a s pochopením pokývala hlavou.
„ Kdyby to jen bylo takhle jednoduché," řekla a započala s oklepáváním vody ze svých rukou. Detektiv Querk vytáhl s lehkým odkašláním z náprsní kapsy u saka čistý kapesník. Slečna Lili přijala s díky nabízenou pomoc, na kapesníku vykouzlila několika rychlými pohyby svých jemných prstů Gordický uzel a poté jej hodila zpět na dno loďky ke Querkovým nohám.
„ Kdyby to všechno bylo takhle jednoduché,“ zopakovala.
„ Jenže není.“ Konstatoval Querk.
Slečna Lili zaklonila rozkošnicky hlavu.
„ Ne, není. Samozřejmě, že ne!“ řekla někam za sebe a rozesmála se hlubokým, téměř až hysterickým smíchem.

Smích odezněl, Querk znovu vesloval, slečna Lili teď seděla s dlaněmi způsobně položenými v klíně a mžourala do toho dne ještě slabého slunce.

„ Vlastně jste mi uspokojivě neodpověděla na moji otázku, proč jste si vybrala právě mne, slečno Lili. A vzhledem k tomu, že začínám být trochu zmatený, zeptám se ještě na jednu, v tuto chvíli možná důležitější věc. Kam to jedeme?“
„ Kam dojedeme to se teprve uvidí, pane Querku," řekla po chvíli. " A proč právě vás? Znáte tu bajku o žábě a tarantuli?“
Querk zavrtěl hlavou.
„ Skočila smrtonosná tarantule na žabáka a povídá mu. Doprav mě na druhý břeh potoka. Žabák na to, že se mu ani trochu nechce, co když ho po cestě kousne. Tarantule se usmála a ubezpečila jej, že se nemusí bát. Protože kdyby ho kousla, oba se utopí. Žabák tedy souhlasil a sklouzl i s tarantulí na zádech do potoka. V půli cesty tarantule žabáka přeci jen kousla. Ještě než se oba utopili, zeptal se žabák tarantule proč? Protože jsem smrtonosná tarantule, ty jeden žabáku blbej. Tak proto. Odvětila mu.

Detektiv Querk nakrabatil čelo. „ Skutečně zajímavý příběh, s nešťastným koncem pro oba,“ řekl.
„ Je tedy snad ten příběh jakousi metamorfózou naší situace?"
„ Naší situace?“ zeptala se pobaveně slečna Lili.
„ Vždyť víte. Tak trošku přihlouplý detektiv, záhadná, nebezpečná cizinka, uprostřed řeky, na malém a vratkém člunu, pár nesprávně užitých cizích slov …“
„ No tak nebuďte směšný. Ubezpečuji vás, že umím velice dobře plavat, a s vesly jsem na tom lépe, než většina současné populace. Zamyslete se nad tím příběhem ještě jednou, zkuste to jinak. Prosím.“

Detektiv Querk opět vytáhl vesla z vody. Pozorně se teď díval do ženiny tváře. Její pleť byla neobvykle jemná a čistá. Snad jen v místech kolem očí, za určité hry světel a stínů, šlo na ní rozpoznat pár drobounkých vrásek. Vlasy hnědé barvy ji v ladných vlnách přepadávaly drobná ramena a ta, zřejmě uvyklá hebké agresi, již ani neprotestovala. Tu a tam sice jedno z nich vykouklo na svět, ale vždy se rychle a rádo vrátilo zpět do omamných vod ženiných pramenů. Celý její obličej najednou na Querka působil, jako nadmíru dobře navržený a precizně provedený šperk vysoké hodnoty. Nos přesně takových rozměrů, otvorů i hranek, že by se nejeden básník vhodně volenými slovíčky s rozkoší proměnil na parfém jen proto, aby jím mohl zlehka proniknout, ústa podle nejasného klíče, tu zpupná, tu nonšalantně vykrojená, pokaždé však vybízející k prvobytně pospolnému políbení, to vše začalo pojednou působit Querkovi značné nepohodlí. Nakonec byl těmito skutečnostmi přinucen na dřevěném sedátku lodičky nápadně poposednout. Očím slečny Lili tento průkazný pohyb neunikl. Tvář ji tak k tomu všemu, ještě zkrásněla půvabně lahodným ruměncem.
„ Z čista jasna, až po uši v loji.“ Pošeptala Lili Querkovi, jakmile se propracovala vratkým člunem až k němu a namáčkla své pevné tělo na jeho zkoprnělé.
„ Jsme na místě.“ Vydechla pak Lili do tváře Querkovi. A když mu na chvilku vyndala svůj sametový jazyk ze slastně zaskočeného ucha dodala. „Teď mě buď ojeď, nebo zabij!"

Půl roku poté, co se mu Lili rozplynula v náručí těsně po vyvrcholení, Detektiv Querk zavřel knihu. Položil ji před sebe na stůl a sundal si brýle. Nebylo snadné ji najít a po jejím přečtení si nebyl jistý, zdali jím vynaložené úsilí bylo úměrně odměněno alespoň nicotně konturálním poznáním. Kniha Adolfa Milnica s názvem Vraždění elit, byla jakousi sbírkou mikro povídek, citátu a bajek z různých prostředí a zdrojů. Některé z povídek se Querkovi zdáli poměrně zajímavé, jiné vyloženě slabé a poměrně dost útvarů z publikace nepochopil vůbec. Bajka O žabákovi a tarantuli se nacházela ve sbírce na čestném, posledním místě. Podle jeho názoru měla nést tři ponaučení, která si však víceméně navzájem protiřečila. Člověka nezměníš, nesnaž se spárovat, co párovat nelze a někdy je potřeba udělat mimořádně hloupou věc, aby se dalo věřit, že zlo nebude šířeno všemi směry. Alespoň pro zatím.
Jestli se tenkrát na řece rozhodl správně, k tomu se Querk nevracel. Byl vděčný slečně Lili, že mu svým nejednoznačným zjevením, byť jen na pár měsíců, vytlačila z hlavy bolest kombinačních hopojtunág. Nicméně byl čas se vrátit k práci. Té normální, každodenní. Na dveře kanceláře právě kdosi zaklepal. Detektiv Querk vstal z křesla, strčil ruku do kapsy u kalhot a kapesníkem nalézajícím se v ní si přizdobil kapsu u saka. Uzel na kapesníku natočil směrem ke dveřím a po tváři mu přelétl úsměv. Jakmile zmizel, nakroutil si Preston Querk svůj pověstný knír a vykročil kupředu.

  od leporelos dne 24.06.2019 08:07 · 6 Komentářů · 306x čteno ·