už v tom zase lítám
už zase mám špatnou barvu vlasů
špatnou velikost tváří prsou i dlaní
už si zase sypu do ran sůl
jenom už
se nesnažím běžet
a dohnat tu krásnou
plavovlásku
černovlásku
dlouhovlásku
kterou jsem kdysi měla být
utekla mi
nechci ji
utekla mi zatímco jsem psala
do noci dopisy svým láskám
utekla mi zatímco jsem malovala
na zataženou oblohu sluneční paprsek
utekla mi když jsem se pokoušela
oblakem z cigarety zakrýt si tvář
utekla mi protože
byla jiná
tak jiná než já
nedržela opilcům ruku pod hlavou
nesklonila se k té ženě na ulici
nevodila za ruku autistické děti
nebyla ve čtyři ráno zoufalá nad skripty
ne ona si
pomalým pohybem malovala obočí
dlouze sledovala svůj vlastní pohled v zrcadle
kolem prstů si obtáčela dlouhé prameny vlasů
s úžasnou lehkostí
byla jiná
byla rychlejší
jenom ty prameny byly stejné
pro mě příliš těžké
a bylo mi jich tak líto
když padaly k zemi
bylo mi líto že žádný z nich se nebránil
jeden po druhém se
lehce dotkli mých ramen
poprvé
naposled
pár jich ještě zůstalo pod pohovkou
někdy je vymetám
a prohlížím na světle
jako pozůstatky té druhé
jako relikvie mých slunečných snů
plných koní
a nespoutaných
mořských vln
od Luisa
dne 28.06.2019 23:09 ·
17 Komentářů ·
274x čteno ·
Jsem na tom, myslím dost podobně. Trápí mě špatná velikost, ještě že spousta věcí se dá zamaskovat vhodně zvoleným oblečením...
ze sekáče.
Myslím, že jsi velmi krásné děvče.
O tom netřeba polemizovat.
A být nešťastně zamilovaná je cosi jako životní styl... :)
snad komentářem zas neprokazuju
přílišnou troufalost.
posledními třemi jak bys čtenáře ujišťovala,
že tohle ještě není všechno -
básnička ukryla jen malou odmlku, aby nedošlo tu
k mýlce, že propletenci snů a reality je snad konec
Jinak na mě můžeš být troufalá jak chceš, Stíno, tohle mi jako vůbec nepřišlo teda, ale obecně troufalost oceňuju :D asi protože to často bývám já, kdo řekne něco moc přímo.
Noa ráda píšu banality ve stylu "sedmnáct mi bylo včera, kdobyotompochyboval". Asi abych si odpočinula od vlastní i okolní vážnosti.
Jinak teda nechápu, jak tebe něco může ohledně postavy trápit. Chtěla jsem to říct už předtim, ale měla jsem obavy, že diskuze se stane příliš osobní, resp. přišlo mi to už moc ve stylu mimibazar.cz. Takže to jen taková vsuvka.
Mimibazar je slušná inspirace :D
Mě nic zas až tak moc netrápí, luis... ale když vidim svojí o deset let mladší kolegyni s krásnejma vlasama, to aby si člověk pořídil paruku i s ksichtem.je navic hrozně milá a prostě... navzdory tomu, že jí mam moc ráda a nikomu nepřeju nic zlýho, bych jí občas nejradši skopla ze schodů ;) ale jinak mám nějak pocit, že si zasloužím vypadat mnohem líp... tedy po těch peripetiích s Šumanem... opravdu mnohem... :D
Prosim, neberte mě vážně ;)) já občas plácám hrozný hovadiny.
Stínko, teda ještě asi před 3 roky nebo kdy, ti Olík dole v baru, ještě na Jižnáku, řekl slečno:)
myslím, že to je dostatečné zadostiučinění za Šumana :D
:)))) nojo, věrko, co říct, byla tam tma :*
Ale uz nebudu placat ptakoviny luise pod dilem. Promin, luis, jdu diskutovat na mimibazar, než mě nějakej admin chytí za flígr.
:D mě taky jako malou považovali často za kluka. Nosila jsem úplně krátký vlasy a brýle, doteď si pamatuju, jak mi učitel na obědě říká "Pojď sem, chlapče..."
S konkrétním klukem si mě teda nikdo neplet, ale jak mi trochu narostly vlasy, běžel zrovna takovejten seriál "Ošklivka Betty", samozřejmě si mě s tím spolužáci identifikovali.
Čemu se doteď divím je, že já v tý době nijak nešťastná nebyla. Když mě třeba nějaká skupinka dětí zmlátila, brala jsem to jako naprosto přirozený, brala jsem to tak, že lidi, kteří jsou divný jako já, jsou prostě k mlácení určený. Četla jsem si svoje knížky a svým způsobem byla šťastná. Pak jsem šla na gympl, tam jsem si normálně našla kamarády a nic takovýho se nedělo - a tehdy mi teprve došlo, že jsem byla vlastně šikanovaný dítě. Často jsem ráda, že mi to došlo až dodatečně, ale na druhou stranu nevim, jestli bych měla být ráda.
Jinak já tyhle ptákovinový rozhovory mám ráda, jen... si říkám, že bych se měla naučit nebýt tak nevhodně osobní. Hm.
Noa jsi krásná, Stíno. On to člověk sám u sebe vidí vždycky jiným způsobem...
mimibazar je supr, ale sem moc rád, že sem se tenkrát sebral
a přestal na mámu u prázdnýho prsu řvát -
inzerát pak naši s nějakejma (dodnes platnejma) podmínkama
stáhli
Připomíná mi rozhovory, které jsem vedla s Honzou (Oldou Ř.). Život a zkušenosti nás mění, utvářejí formují. Jediné co si lze udržet je jádro a původ. Ten by si člověk nikdy neměl nechat uzmout. Stesky po tom jací jsme byli, nejsou o nic intezivnější, než stesky po tom čím budeme.
To je spíš stesk po alternativním vesmíru, po vlastní alternativě. Jinak co se rozumí jádrem a původem, tomu nerozumím, se mnou se tyhle hovory nikdy moc vést nedaly, rozebírat vlastní nitro, jako doopravdy a vážně - to mě děsí.
Já je beru za velmi podnětné i jako milou připomínku. Jen - někdy samozřejmě čtenář vidí tam, kam nedohlédne autor. Je to vlastně situace umění vlastní.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES