Čas by si myslela že muži to mají jednodušší
přiznat
co všechno se zas nepovedlo
Jakkoli mám samozřejmě taky pocit, že muži mají spoustu věcí jednodušší :D tohle je zrovna jedna z věcí, o který jsem byla celkem pevně přesvědčená, že ji teda jednodušší nemaj. Hah. Zajímalo by mě, jak to vidíš.
Noa jinak jsi mi připomněla moje dnešní skoro genderové úvahy. Byla jsem s Míšou, tedy s jedním z dětí, který hlídám, venku - je to čtyřletej kluk a hrozně rád se baví s cizíma dětma. Oslovil nějakýho prcka, na kterýho maminka předtím usilovně volala "Dani, Dani!" Oslovil ho slovy "Ahoj, chlapečku..." Ve snaze zabránit trapasu jsem se do toho vložila a nahlas Míšovi říkám: "Míšo, to je holka." Míša se na mě podívá, jakože jsem úplně praštěná a řekně poučně "To je kluk!" Přiběhne maminka a komentuje situaci "Tak je lepší když kluk vypadá jako holka než naopak, no. Je to kluk." Takže ta trpná jsem klasicky já. Nicméně ty moravský koncovky pátýho pádu mi místy nejdou do hlavy. Říkat někomu "Honzi" - prosím. Ale "Dani"?
Pak jsem zpovídala Míšu, jak pozná holku od kluka, když je to takový mrně, a pochopitelně mi to nedokázal vysvětlit. Já vim jen to, že se to nejlíp poznám podle očí, nejen výrazu, ale i tvaru očnice. Ale už se mi párkrát stalo, že jsem nevěděla ani při pohledu do očí.
Později odpoledne jsem hlídala čtyřměsíční dítě... a došla jsem k názoru, že mě pozoruje velmi dívčím způsobem, i když to byl kluk.
Hm. Co tím chci říct. Asi mám ode dneška tak nějak menší pocit, že jsou tyhle věci jako holka/kluk opravdu důležitý. Jakože už nějakou dobu věřím tomu, že duch v člověku je bezpohlavní, ale dneska jsem to tak nějak víc zažila. A potkalo se mi to s touhle básní.
Jinak mě bavila, píšeš prostě originálním způsobem a všímáš si dění kolem, prostě palec. A trochu pardon za ten traktát :D
;)
Myslím, že to nemaji jednodušší, luis, spíš pro mě je občas jedbodušší dát do textu něco takhle zobecňujícího, asi abych se nad tím sama zamyslela. Teda... asi mají jednodušší nakupování oblečení a někdy mi přijde, že nejsou tak emocionální (což zjednodušuje spoustu věcí), ale ani to se asi nedá zobecnit.
K tvému příběhu... pobavila jsi mě. Mě si asi do šestý třidy pletli s klukem. Měla jsem jako jediná krátký vlasy z holek a bylo s tim spousta problémů. Nejhorší bylo, že učitelky si mě pletly s konkrétním klukem z vedlejší třídy. Nezapomenu, jak se učitelka ptala, kdo ma službu, protože potřebovala smazat tabuli, já se přihlásila a ona řekla: "tak pojď, Šumane". Všichni byli mrtvý smíchy a já z toho mám doživotní trauma :D
Líbí se mi nápad personifikovat čas. To mě jaktěživ nenapadlo, tudíž i proto vnímám jako geniální nápad.
Nicméně, dojem, který jsem z celku obdržela je spíše klouzající po povrchu, nepropracovaný nebo nedokončený...
Takové jedna paní povídala, jedním uchem tam, druhým ven. Anebo jsem příliš náročná, možná mám zkreslené představy o poezii, možná nevidím co jiní...prostě mám to tak, a basta.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
