vletěla mi do okna
vůně hrnců a pokliček
vůně trávy polité jarovou vodou
vletělo mi do okna slunce
jako nečekaný kulový blesk
rázem se otevřela omšelá skříň
ozval se rachot ešusů a lžic
a jako výčitka
nakonec vypadla malá třešeň
tlukot jejího srdce zněl
jakobych měla být někde jinde
v jiném čase
s někým jiným
vzpomněla jsem si
jaké to je slyšet motýly zpívat
bylo to jako peřeje
zurčení ve větvích
jakoby mi někdo zamával šátkem před očima
tiše jsem vzala za kliku
nechala jsem se svézt
po modré dálnici mraků
špičkou zavadila o smrky
přeběhla louku před kuchyní
a pak
(túdutútu)
z hrubého stolu jsem odstrčila petrolejku
kterou tu kdosi večer zapomněl
pověsila začouzené utěrky
mrkla na hodiny
a ještě chvíli a bude oběd
pak s rukama vonícíma kořením
vystoupám do stráně
a nahoře na plochých kamenech
si zapálím svou první cigaretu
změřím si očima zlatavé pole
budu dumat o tom
jestli by sis mě vzal
kdybych byla bohatá
budu tam sedět jako
průsvitný přízrak
tichá a tvrdší než okolní kamení
a večer ti zazpívám motýlí píseň
chytím tě do ostružiní
a na chvíli tě zase očaruju soumrakem
a všechno bude jakoby
jakobys nezapomněl
od Luisa
dne 10.07.2019 11:21 ·
12 Komentářů ·
242x čteno ·
Líbí se mi. Působí na mne, že nejde jen z nitra, ale i z umění dívat se okolo sebe na svět. Což je sympatické a neumí to každý (já taky moc ne).
A jestli mohu něco vyzdvihnout, tak tu část s motýlím zpěvem.
Ty máš tu schopnost oživit slova. Člověk to všechno vidí a má pocit, že to prožil a byl tam taky. Aniž bys použila jakakoliv adjektiva, člověk přesně rozliší razanci, s jakou tu konkrétní věc říkáš... v to začátku.
Taky mě napadá, že to nemusí být tím, že jsem to prožila také, ale tím, že to, co se děje kolem, umíš tak výborně zprostředkovat.
Je to neobyčejnej text.
Nejvíc mě fascinuje malá třešeň...
P
Jinak Vorčo, nevzal no. A je to vlastně dobře, jen... se mi teď stýská po lesech, po skautskejch táborech a tak. :D a ty svoje rádobypoetický stesky už si šetřím jen na poetikon, takže si to nepřečte... už teď jsem v očích mnoha lidí za psychopatku, že o těch svejch promarněnejch láskách píšu. Nechápu to. Mně básně vždycky spíš lichotily než že by mě popouzely (i když mě stálo hodně sebezapření nevyjadřovat se kriticky k formě :D :D).
na první scénář, hrubej nástin
jemně nostalgicko- romantickýho vejletu k hlasu pod peřinou...
(ale vono se mu mnohdy ani snídaní nedá dvakrát utýct)
vícepromluva o vypadnutý třešni by mi vzala dechu možná víc,
ale možná by se pak text stal jiným,
možná bys křičela, a možná i my, že kamení vyměklo, nevypovědělo,
kdoví...:)
Tak romantická prej. Hmmmmm.
Romantický věci jsou takovýty trapný, ne?
Jako klekání před holkou když to chudák nejmíň čeká, srdíčka ze svíček, zatímco má jeden chuť spíš na večeři...
Anebo jako romantismus? Vodopády, rozervaný skály a stromečky složený z malých zelených teček?
Hmmmm.
S tim vším bych byla nerada házena do jednoho pytle.
Vždycky to ve mě vyvolávalo záchvaty nezadržitelnýho cynismu.
Ale asi to myslíte nějak jinak, soudě podle toho, že jste pozitivní, tak asi dobrý. Tak děkuju.
Obecně - vyplynulá charakteristika textu nemusí vždy o skutečném
charakteru autora vypovídat zhola nic.
Snad pouze to, že liší-li se tyto dvě strany literární mince až významně,
pak obdiv vyzrálosti a schopnosti autora umět se dívat jinýma očima.
Těžko však posoudit (na rozdíl od předloženého slova),
a téměř nemožné bez velmi blízkého obeznámením se s vypravěčem.
I proto mi (opět obecně) znívá:
„Podívejme, to je autorka té tomantické básně“ mnohem přirozeněji, než:
„Podivejme, to je ta romantička, co napsala onu věc“
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES