Mám tolik jasnou mysl
že slyším lampiony k Jupiteru plout
a lidé hledají
fantaskní mozoly v mé tváři
aby pak přes mříži z kouře
řekli, že se spletli
že jsem si vše vymyslela pro lepší barvu svědomí
ve snáři hledám život z kouzel
pro podobnost
a souznění

bonbonů s mou poezií

- obojí z prachu nezvedám
a před deštěm v nich barvy žijí
to když se bojím v blátě zout

a tak si jdu
a jdu
a někdy je to po kolejích

lidé si všimli, že mi rým
postupně vypadává z kapsy
sedí a klejí v rozezlení
místo slov tam vidím noty
to nejsem hudebník
ba ani Skot co ukradne čtyřlístek z kasy

i malá holka
( jako já a negramota,
ale psssst!)
se potřebuje vystřelit z prádelní šňůry

kde kolečkář jí spraví brusle
(ty modré pro ni -
dárek shůry - však nikdy víc ji neosloví)
s koloběžkou vyzdvihnout
tu trhlost chvil

a obejmout.


Mám tolik jasnou mysl
že mohu život dohnat v bdění
kde propast se mění v beránky
snění

a potom se nám směje ticho
moldánky táhnou nebesa!
Vždyť kdo z vás kdy viděl
a šťouchnout mohl
tu měkkost
když srdce zaplesá?

A lidé hledají kolečka navíc
(pořád si myslím, že horší je to vyčíst z tváře)

aby pak přes mříži z kouře,
řekli, že se spletli
že jsem si vše vymyslela pro barevnější pondělí
ve snáři hledám život lháře
pro barvy v deštných alejích
té cestičky mých poezií

se kterými jdu

a jdu

a nic nás dlouho nerozdělí

  od Viviana-Mori dne 14.07.2019 12:53 · 1 Komentářů · 130x čteno ·