tak málo žiju
že ke mně zase chodí slova na návštěvu
jsou jako ptáci, nikdy nezklamou
bosýma nohama ťukají po parketech
odvážně mi stoupají do vlasů
čekají až se usměju
když je to hodně zlé
nosí mi i kůrky chleba
nebo kuličku rybízu
nic lepšího nemají
nebe je bohaté tím, že je tvořené
ze samých odhozených
neužitečných
rozbitých
zapomenutých
věcí
ach bože
dnes tak málo žiju
že sotva seberu sebe
od Luisa
dne 14.07.2019 21:54 ·
10 Komentářů ·
383x čteno ·
Skvělý námět i souvislosti. Ale naprosto mě rozbíjí zásadní melodický rozdíl první strofy vs. následujících. V první máš místy náznaky zvukosledu, to co následuje pak, je někde až kakofónní. Prostě ta zvuková neshoda mě nesmírně ruší, bych prožila.
Díky, Vorčo, jsem ráda, že sis z toho něco vybrala.
A Inko, to je paráda, že to slyšíš. Co já se s tím natrápila! Nakonec jsem musela rezignovat - abych zachovala obsah, musela jsem pro něj použít z nedostatku umu neadekvátní formu (pro celý zbytek od té první strofy). Nicméně chyba je asi právě v tom obsahu, ty dvě části k sobě z nějakého důvodu nepatří, forma to jen odráží. Hm. Ale štve mě to teda. Jak jsem k sobě běžně celkem kritická, tak zrovna tady mi přijde, že jsem konečně pojmenovala věci, který se snažím pojmenovat už dlouho. Takže to nemůžu jen tak vyhodit. Budu muset přijít na to, v čem je problém. Kdyby byly nějaký nápady.... :D
To záleží na tom, co chceš mít z textu na konci. Jak chceš, aby hrál. Někde stačí vypustit slovo, jinde nalézat do zvuku vhodnější. Tuhle slovo přidat a a támhle zas jinak větu zafrázovat. Asi nejhůř je na tom strofa nebe je bohaté. I když vůbec nemám nic proti melodickému vytržení, někdy je i v pravdě ku prospěchu a mnohdy zajímavému. Ale vyhledat potom ideální návrat, navázání, dostat se zpátky na značky, nebývá snadné. O to hůř se podle mě pak nese, když úvod se line v nějaké struktuře a závěr se s ohledy na provázání sype.
Ale naprosto mě rozbíjí zásadní melodický rozdíl první strofy vs. následujících.
tak ono se to v podstatě nese výstavbou, rozsekáním
(od "nic lepšího") textu, jakýmsi natahováním sdělení,
který sice nese dílem krapet dramatičnosti, však právě uzmutím
prvotní melodie (samostatný "věcí" vrší onen dojem)
je ve finále ku škodě
Nakonec jsem musela rezignovat - abych zachovala obsah, musela jsem pro něj použít z nedostatku umu neadekvátní formu
cestou k poezii není něco za něco, ba ani kompromis -
víc přirozenýho projevu a téměř čitelnosti nezásahu zvenčí
(vim, vono se to lehce říká...)
tak málo žiju
že ke mně zase chodí slova na návštěvu
jsou jako ptáci, nikdy nezklamou
bosýma nohama ťukají po parketech
odvážně stoupají mi do vlasů
čekají až se usměju
když je to hodně zlé
nosí mi kůrky chleba
kuličku rybízu
nic lepšího nemají
nebe je bohaté tím, že je tvořené
ze samých odhozených
neužitečných
rozbitých
zapomenutých
:) jsem ráda, že se tě to nějak dotklo. Přemýšlím o tom jak píšeš, že bych měla používat jiný slova než "věci" a "Bůh". Pokud dobře rozumím námitce, slovo věci je příliš obecné, slovo "Bůh" zase velmi určité.
Mě na tom bavilo to, že obě ta slova v sobě mají absolutno, ale jiným způsobem. A tvorba kontrastu velmi zásadní způsob, jak popsat tutéž skutečnost z více stran. Hmmm. Ale ráda se o tom ještě pobavím, zajímají mě i hlubší důvody, proč to za opravdová slova nepovažuješ.
Jinak tomuhle nerozumím:
odvážně stoupají mi do vlasů
... proč by tam pro tebe byl lepší tenhle slovosled? Osobně prohazování slovosledu beru jako manýru sloužící k umělému zpoetizování textu. Je-li nějak rytmicky, melodicky zdůvodněné, je to něco jiného, ale zde důvod nevidím.
:) jinak jsem ráda za Tvůj vstup, Tvoji poetiku tu postrádám, přitom nevěřím, že by Tě opouštěla.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
