zatímco matka zapadala
v červánkových peřinách
tys doufala že v příštích dnech
povane vítr po otci
zatímco matka tiše spala
každý den tě zvolna měnil
na znovu
černobílou paní
sestra se pak zeptala: Nezlobíš se za to na ni?
Řekl: Vždyť vůbec nevíme
kdo v dceřiných botách
dnech chodí
od Viviana-Mori
dne 27.07.2019 08:44 ·
6 Komentářů ·
185x čteno ·
hodně tajuplný !
matka slunce. černobílá paní měsíc.
překvapilo mě že
řekl
on
myslela jsem, že se sestra bude ptát jí
text je pro mě zvláštním způsobem uhrančivej, ale ta nespojitost mě štve. protože ode mě vyžaduje velkou důvěru, že jsi důvěryhodný autor.
že to nejsou jen tak poskládaná slova. že vedou odněkud někam. že mají mít smysl i dohromady, ne jen jako jednotlivosti.
nezlobíš se teda na koho? na matku? nebo na sestru? že doufá? nebo že matka spí?
takže sestra se zeptala otce... otec musí být asi země. a sestra, sakra.
a kdo nakonec není kým už.
no. asi se sem ještě vrátím.
na jednu stranu bych to chtěla pochopit na druhou mi začíná připadat, že když to pochopím spíš se mi to přestane líbit, než zalíbí víc.
jestli to není překombinovaný. uvidím ještě později.
Díky, že jsi nad mým textem přemýšlela, jen nevím, jestli jsi nad ním nepřemýšlela až moc. Přiznám se, že text byl dříve publikován na jiných webech v poněkud jiném znění ve dvou samostatných básních, které jsem v jistém deliriu splácala dohromady a možná to tak mělo i zůstat.
Ačkoli přebírám veškerou zodpovědnost za své dílo, myslím si, že pokud bychom se na to dívali jen skrze tento můj příspěvek, asi bych nebyla důvěryhodný autor, ani mně samotné se to už nezdá. Víc bych to asi nerozebírala, obecně jsou tam čtyři postavy - matka, otec, sestra a něco jako já. Na mě by se otec zlobil. Pravděpodobně.
Ale koneckonců ať to každý zkusí brát jak chce, já tady trochu střílela z boku a zatímco za jinými, sem vloženými díly si stojím, tady kapku váhám, třeba ji časem úplně přepracuji, nebo vykradu sama sebe a použiji některé obraty v úplně jiné básni. Ale fakt díky, že jsi trávila nad tímto textem čas. :)
A vzhledem k tomu, že po hektickém pracovním dni můj mozek vypovídá službu, ani se nevyjadřuji úplně správně - chtěla jsem říct, že možná básně měly zůstat jako dvě jednotky, nikoli jedna. :)
To je v pohodě, někdy člověk fakt jde jen s pocitem - u mě takhle vznikl taktéž z více útržků text Kraj. Nedokázala bych ho osvětlit a přesto je pro mě tak pocitově silnej, že jsem se na to prostě vykašlala a rozhodla se jím "neříct prostě nic" :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
