„Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení Janovo 3,20)


tam, kde končí věčnost a začíná
teď...
jsme jen na krátké návštěvě
majitelé pravdy tu rozdávají volební guláš a telefony za korunu

ale láska...
je větší nežli my, protože i ten nejmenší roste
hlavou vzhůru
a nohama do hrobu

–

dětská křížová výprava:
„kdy už tam budeme?“

–

tam...
kde symfonie růstu dozrává ke žni a srpek měsíce
dorůstá a couvá
kde vysoké nebe klene se
jako tělo Mesiáše

tam, kde skáčeme svá salta
metáme kozelce
a jsme dětmi

láska jako holubice může na nás sestoupit
protože vidí přímky
až k našim vzdáleným potomkům
kde teprve uzříme své dovršení
nebeský Jeruzalém

–

láska, svatozář a trnová koruna Země
jako římský setník stojí Koperník na štaflích a přibíjí reflektor Slunce
do středu vesmíru

vesmír je krčma na půli cesty
opilec Jan Kepler se opírá o Tycha de Brahe
hraje kulečník s planetami
Giordano Bruno má barevný svět v hrsti
Galileo odvolá
ale...

...revoluce jako Saturn požírá
své vlastní děti

–

láska je plná čirých bystřin, v nichž voda
mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá
tam, kde končí tělo a začíná duch, spása

učiní svůj první zázrak a jízda nekončí
ztrátou víry
naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě
tam, kde končí věčnost a začíná

teď...