už nesním o hotelech
ani o lesních samotách
nemyslím na Londýn
ani na daleké hory
míjím to všechno jako plakáty na ulicích
postrádám schopnost představit si budoucnost
přestávám vidět dál
a dochází mi
že ten dům co jsem nosila
po kapsách jako každá
mladá žena
je dávno někde rozsypaný
zapřisáhla jsem se
že z toho neudělám báseň
a taky neudělám
už ne
sroluju své plátno jako plášť
budu si pamatovat
že kdybych tenkrát měla domov
namalovala bych dovnitř
jedinou čarou bez konce
krajinu zavěšenou mezi dvěma břehy
a že bych věděla jak to udělat
od Luisa
dne 16.08.2019 22:48 ·
6 Komentářů ·
196x čteno ·
Poslední věta (a že bych věděla jak to udělat) mi tam připadá navíc. Hezký konec by to byl i bez toho. Výhoda této básně pro mě je, že už ji čtu potřetí (četla jsem ráno, před polednem a teď, abych si ujasnila, co vůbec napíšu) a pokaždé z ní mám úplně jiný pocit. Není tam nic, u čeho bych si řekla WOW, ale je to takové příjemné, pro mne pocitové vypsání.
Představa dívky, co nosí dům po kapsách mě oslovila asi nejvíc.
Noa jinak... Taky máte někdy chuť okomentovat si vlastní dílo? Já dost často, zveřejnění dává člověku přecejen určitej odstup - a ještě větší odstup poskytnou čtenáři. Za to díky.
Já mám prostě ráda tohle
kdybych měla domov
namalovala bych dovnitř
jedinou čarou bez konce
krajinu zavěšenou mezi dvěma břehy
... to stálo na začátku té básně, věc, která mě napadla po procházce v polích, kde cítím vždycky pokoj.
Noa pak mi to připadalo moc sentimentální (to jako pomoc), takže jsem rozhodla, že to musí přijít nakonec a musím tomu vnutit ten minulej čas, ve kterým jsem zvyklá psát ...a i jiným způsobem se musim pokusit bejt jako ve zbytku básně drsná. Hm. Hm. Ne zrovna ideální způsob, jak psát - cpát se do svých starých šablon.
Jinak to, že jsem schopná v rámci deseti veršů třikrát napsat sloveso "dělat", to mě štve, ale bohužel to je taková moje klasika, v psaní vykazuju dost repetitivní chování :D
že ten dům co jsem nosila
po kapsách jako každá
mladá žena
je dávno někde rozsypaný
sestavený poněkud kostrbatě, mi bezvýznamově plátkovaný,
že kdybych Tě (i když téměř neznatelně) neznal,
uzrávalo by mi tu podezření z pouhopouhý snahy
o "zezajímavění" textu
že ten dům
co jsem nosila po kapsách
jako každá mladá žena
je dávno někde rozsypaný
(a nebo taky možná že sem nastavenej trochu jinak,
a neslyším důležitost toho způsobu, hm...)
Už nad tím něakou dobu přemýšlím, Jarku, a nevím, jak vysvětlit, proč se mi ta verze, kterou navrhuješ, nezdá vhodná pro to, co jsem chtěla sdělit.
Taky si tak nějak uvědomuju, že o tom, kde dělit volný verš už jsme se bavili několikrát, vím, že už jsem i zmiňovala, že používám určitý schéma, který vychází z Bukowského a vím, že u Tebe to schéma nedošlo nějakého nadšení.
Mezi Tvou a mou verzí vidím velký rozdíl ve způsobu čtení, ve zvukové interpretaci, kterou považuju v poezii za zásadní. Asi nedokážu vysvětlit, proč se kloním k té své aniž bych nahlas přečetla... takže Popelín? :D
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES