Vorono, děkuji, jsem ráda, že se líbilo, čekala jsem, že mě s tím všichni pošlou k šípku. :)
Luiso, to je pro mě trochu průser v tom, že mám takových věcí víc, možná jsou delší, možná víc barvitější, ale mám hodně zamilovaných, nebo něžných věcí. Toto je opravdu takové něžné, inspirované navíc mým bejvalým, tuším, že jsem to psala někdy před pěti lety, možná před více. Když budeš utíkat, to už mě tu pak bude číst jen Vorona. Potom asi zvážím, zda má cenu zde publikovat. :) Ale zatím to risknu, děl je ještě dost. :D (to nemělo být vydírání, každý má jiný vkus, takže to berte jen jako prosté konstatování faktu :) )
Si teda - možná naivně - myslím, že čtou tu skoro všichni (z těch stálých návštěvníků), jen ne vždy je dostatek kreativity, prostoru či vůle na komentář :) Pro mě je to tady navíc prostě víc o komunitě podobně naladěných lidí než o tom, že bych čekala, že tu má tvorba dojde ohlasu. Hm. Ale mám to tak možná sama, takže bych to nerada vydávala za nějakej úzus.
Jinak já tvoje díla pročítám ráda, že občas utíkám před něžnými slovy nesouvisí s tvojí tvorbou, to je u mě prostě nějakej druh postižení. Už jsem takhle párkrát utekla i fyzicky. :)
Klídek, kdybych chtěla ohlas a plácačku po zádech, zůstanu tam, kde jsem před dvanácti lety poeticky vznikla. Tím myslím jiné weby. Musíš mě brát trochu s nadsázkou :D Dávám svá díla všude možně a jestli o jeden web víc nebo míň, na tom sice nesejde, ale našla jsem tu i inspiraci. A i o těch lidech to je, všechno člověka někam posune. :) A díky :)
Mně osobně nejvíc zaujal začátek. Těžko se vysvětluje proč, přece jen otvírat se příliš pocitově i názorově na novém webu je trochu problém i pro Lopatu... nechť v tom není spatřováno nic osobního :-)
mě se líbí poetika veršů. zejména kontext klínu z jehličnanu, který jemně voní - přijde mi celkem skvělý, že kolik dřeva se Ti v tom obraze podařilo udržet
a i mnoho dalších obratů mě baví malbou. Ano, vedle socha křemen solí - tam se koupu v básni..
Celkově to je mimo moje potřeby poezie posledních let. asi je to na mě příliš krásný. Pamatuju si dobu, kdy jsem napsala
Rozbřesku,
stříbrně kreslící poupata na tváře
tabulkám okenním.
Rozbřesku,
necháváš šlépěje jiskřící paloukům na řasách
znavených od snění
Jsi mámení?
ale už (nebo prostě teď momentálně) to neumím a určitým způsobem je mi to velmi cizí. (tak, teď si uvědomuju, že je to asi škoda a možná se s touto poetikou svedu opět nějak spřátelit)
jako kdyby mi opravdu teď nebylo možné vůbec uvěřit, že taková čirost vnímání a pocitu ze světa existuje.
Pak tam jsou i místa, kde mi to přijde mimo veškerý můj diskurz poezie - např. úplny závěr. jen prosím ne "kéž" "bezedné" "břehy" a "tvé". ach prosím :D
pardon. fakt ne ke mně takto.
podobně obě předchozí přímé řeči - dle mého nezdařilé. Patetické, slabé, vyumělené, nevěrné.
Ahoj všem, chápu vaše názory, obávám se, že bude hůř. :) (vtip) Plánuji sem vložit ještě pár romanťáren, za kterými si i přes všechno po létech stojím (všechny ne, mnoho mých děl si říká o přepracování) a pak už snad budu vkládat něco realističtějšího. Hlavně děkuji, že mě čtete, to je pro mě hlavní. Nevzdávejte to se mnou, třeba se časem vyvinu v úplně něco jiného.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
