snad kvůli trošce zbylého času
vítr dál dmýchá kupředu můj dech
nezraju
ani se nechvástám dávnou vůní
nejsem jablkem
které by muž
krájel spolu s něhou
a zhltl jakmile kolemjdoucí skloní zrak
s léty vyprchala hříšně kyslá chuť
nejsem už plod
z kterého by ujídala chtivá ústa chlapce
pihy k stáru
krásu spíše berou
ještě si ale vzpomínám
která barva slušela mým rtům
a kolik dravců klovalo mi z šíje
-
má vnučko
mívalas oči hořce čajový
a gesta nemotorně svá
přijď
žádné cizí město nemá tolik světla
aby ses za námi nevrátila
ukázala bych ti fotky z dětství
a zavzpomínali bychom na to tvé
ráda bych zjistila
co maluješ
kde ráda létáš
koho miluješ
a jestli si na mě vzpomeneš
až zbude jen pahorek
na louce za chatou
-
vím že už nikdy
nedoženu svět
ale ještě se umím červenat
když sním že by muž
byl krb a hřál
jsem sama v zemi kde jsi rostla
údolím šumí svatojánská noc
a ještě vůbec nechci spát
od Viviana-Mori
dne 21.09.2019 11:29 ·
8 Komentářů ·
200x čteno ·
s touto měla by ses, Vivien, zúčastnit poetickejch počtení,
soutěží, hlavně nenechat text toliko vyvěšenej na šňůře,
která tu sice do uzrání s nabídkou, však ...
Paráda. (A taky souhlasím s Jarkem, běž s tím trochu do světa, takhle píše málokdo.)
Jinak k tomu moc nemám co, trefilo se mi to prostě do nálady, všechno to vidím, v mých kulisách obarvený brněnským smogem. Napsalas prostě něco, co jakoby náhodou vystihlo některý věci, který taky prožívám, a vystihlo je to líp než bych to mohla bez odstupu udělat já. Náhodou. To je poezie.
Máš tam spoustu zajímavého poetična - to není samo sebou, to se povede naservírovat, jen když to někdo umí - ne že bych to poznala, ale tak si říkám ... Paráda
No... co napsat. Docela jste mě dostali. Těší mě to o to víc, že je to vlastně mé zatím poslední dílko, občas sem vkládám spíš ty starší věci, protože těch nových moc nemám. Tak jsem ráda, že se snad někam v psaní posouvám a že se to někomu líbí. Jestli se zase budu účastnit nějakého autorského čtení, tak tuto věc tam určitě přečtu, ale popravdě již delší dobu se veřejné hlasové prezentaci své tvorby vyhýbám, jsem na to moc velký nervák. Uvidíme, jestli se mé psaní bude vyvíjet ještě nějak dál.
Díky moc všem.
Přemýšlím čím to je. Plné koše metafor a personifikací proložené pozitivními obrazy lidského prožívání. Obdivuji se spíše básnickým prostředkům, než-li ose výstavby textu. Má svá slabá místa. Avšak milá věc pro mé oči.
Úplně to slyším ve svém nitru, jak to rezonuje a proniká do hloubky. Úplně to slyším nahlas, naléhavě, a tak nějak "usebraně". Nádherně by se to poslouchalo... a nejvíc asi sedí "lidsky prožité" a samozřejmě, nesmírně poetické. Za to všechno patří můj palec.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
