přála jsem si
stát se láhví karibského rumu
do dna bys mě pil
lámal jazykem
vsákl do duše mou chuť
a vůni rozmazal si po rtech
i schoulená do písma
bych mohla žít
něžně růst z tvých dlouhých prstů
umazaných od oleje
dovolila bych
ti lehce poopravit linie mé povahy
abych lahodila nejen oku
ve válce
nesla bych se jako zbraň
bila se
za tvé tělo, srdce, svědomí
v blouznění
mačkal bys mi spoušť
aniž bys odestál
co nemělo se vůbec dít
já
raději do košile bych se všila
aby ti průvan nezmrzačil cit
nosil bys mne
tělo na tělo
krev na krev
občas mi ustřihl uvolněnou nit
než by ses rozhodl
si mě svléknout
a odhalit vše co mohlo být
od Viviana-Mori
dne 27.09.2019 19:23 ·
11 Komentářů ·
203x čteno ·
To je na mě moc... oddaný asi? Mám prostě výhrady k obsahu, stejně jako by mě nebavila poezie, která nabízí moc naivní pohled na svět, mám problém i s poezií, která mi nabízí namísto lásky obsesi. Já zamilovanost ze které se člověku podlamujou kolena tímhle způsobem prostě za obsesi považuju, asi proto, jak strašný byly moje vlastní období, kdy mě to taky postihlo (nepředstírám, že je to nezaujatý pohled).
Hmmm. A často si říkám... proč prostě někdo nenapíše něco o úplně obyčejný lásce? O chvíli, kdy je člověk s někým prostě jen rád? To bych četla nejradši. To bych četla úplně nejradši. Sama to zatím neumím napsat, tak čekám, že si to někde přečtu.
Rozebrat formu bohužel nejsem schopná, nedokážu odhlédnout od sdělovaného.
Luis, jsi mě trochu i pobavila. :) Díky moc za komentář, přesně takový jsem čekala, takže už jsem byla připravená, ha! :) Ne, samozřejmě, láska je láska a zamilovanost a obsese je věc druhá. Prostě ti to nesedlo, naprosto rozumím a chápu a neberme to tragicky.
Když bych se měla nějak "obhájit", jakože nechci, tak bych jen řekla, že toto je přepracovaná verze jedné básně, která vznikla před několika lety. Do svých jednadvaceti let jsem neuměla psát zamilované básně a pak se s nimi zase roztrhl pytel. Myslím, že si tu ještě vzájemně užijeme spoustu utrpení. :D Každopádně díky za návštěvu. :)
Není to text, s čím bych se mohla ztotožnit nebo vychutnat finesy umu básnířky, o němž žádné pochyby :-) - na to už mám asi příliš silnou vrstvu kornatění /ne snad tepen, ale tzv. hroší kůže/.
Goro, díky za komentář. Romantické věci moc nefrčí, hlavně je těžký psát tak, aby to nebylo úplné klišé. Já osobně jsem se v klišé za dosavadní život hodně vyřádila. Chápu, snad brzy napíšu něco více ze života obecně :)
Líbí se mi Tvůj způsob projevu a obsah mě vůbec nijak nepohoršuje. Nepůsobí na mě nijak zvlášť klišoidně nebo přesládle fádně. Daleko více mi zde dělají potíž zájmena.Zvláště v druhé strofě předposledního verše je první slovo kladivem do načaté písně. Nebo poslední delší strofa, závěrečný verš. V podtrženém slovosledu se ona zájmena už jednoduše nedají v takové přehršli.
Baví mě tu nápad, neomšelost, která mi (nejen tématickým pojetím slok)
sice chvílema soutěží až příliš patrně o originalitu na úkor kompozice textu,
ale co by ne, občas.
Když je fajn vidět, že nejen všechna rozcestí, ale i nitky pěšin z nich
jsou pro slovo stále živý...
Indigo, díky moc za názor, jsem ráda, že tě nepohoršuje obsah a nezní ti to romantično fádně. Zájmena, to bude asi pravda, možná jsem to s nimi kapku přehnala.
Jaroslave, díky moc, potěšilo mě to. Možná se časem osmělím a vložím i další zamilované texty.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
