Inka, zobrazujú sa mi dve línie textu. V tej prvej idem po obrazoch, ktoré si zapísala, druhá je paralela s vlastným vnútrom, keď sa za stenami fyzickej schránky ukrýva psyché. To množstvo miestností, ktoré denne otvárame a zatvárame. Sú predsa izby, ktoré nechceme otvárať, lebo už myšlienka na stlačenie kľučky je bolestivá...
"Stojím v nem sám"
Tento verš ma ruší. Mám pocit, že tu stojí čisto pre rým, pretože po logickej stránke je niečo čo čaká na nájdenie opustené.
Aj verš v úvode:
"takmer ho neznám"
Nesedí mi to, obrazovo ma to ruší v oboch líniách, ale je možné, že má text iný rozmer, ktorý ja nevidím.
V mém bytě je pokoj sotva ho znám, v mém bytě je pokoj k nalezení. Semsitotakhlezdrc ale!
Kdyby šlo písmeny nakreslit jednoduchý obrázek hamburgeru. Ze závorky břichem nahoru housku, pomlčky a tečky místo okurek a hovězího a dolů zase závorku břichem dolů...eh, co sem to vlastně..
No dobrý se mi to zdá? Tobě ne In?
No jo, ale když to z toho všechno vyhážu, zůstane mi jen jednoduše nakreslený oko, navíc bez panenky. Asi to tam musí bejt.
Taková obyčejná. Když se báseň dokáže oprostit od křiklavých obrazů, rušivých abstrakcí a snah o genialitu, asi to dopadne takhle. Takhle dobře. Palec.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
