Měl jsem kamaráda nad všechny ženské. Živil se jako poustevník, bydlel po šumavských samotách. Spolu jsme vždy pili rum v hospodě U Čerta do němoty a oslavovali tím člověka. Za letních večerů se můj kamarád často díval na hvězdy. Někdy říkával, že Bůh není a že on sám, můj přítel, povstal z opice. Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista. Dokud byl mladý, kupoval si lásku po troškách. Nikdy nežil v dostatku hmotných statků.
Byl žíznivý zrzek po vzoru Vincenta van Gogha. Posílal lidem bojové pozdravy ze své chaty. Napsal všechny manifesty, znal nazpaměť všechny -ismy. Recitoval verše z Ginsberga, když jej odváželi do blázince. Bojoval proti všem a nejvíc sám se sebou. Trápil se závislostí na rivotrilu, kterého měl vždy zásobu, ale ještě víc pro lásku, které se mu nikdy nedostávalo.
Poznal celý svět s prstem na mapě a všechny psychiatrické léčebny v Čechách a na Moravě s výjimkou Opařan. Jednou o Velikonocích šel tři dny pěšky z Kakovic přes Zwiesel na Velký Javor a nudil tím pak své posluchače celý život. Tři roky se chystal na cestu z Bližší Lhoty do Další Lhoty, ale už se na ni nevydal.
Když umíral, odkázal mi své sešity plné pseudofilosofických úvah o životě. Napsal také několik desítek nikdy nevydaných básnických sbírek, měl totiž výjimečný talent psát špatné verše. Zbyly po něm též různorodé poznámky, semtam nějaký ten román a deníky.
Daroval mi taky plátno, které maloval celý svůj život a které zobrazovalo jakousi nahotinku a bůhvíproč se jmenovalo Česká Eva. Ten obraz jsem pak prodal za tři stovky jednomu nedostudovanému invalidovi, když jsem neměl na tabák. Myslím však, že neměl takovou cenu.
Můj kamarád a já jsme znali všechny jarmareční a sprostonárodní písně a teď ho vzal čas. Tak se někdy ptám: „Kam odešel člověk?“ Je to ale něco víc, chybí mi kus mého kontinentu, můj přítel.
Už dlouho o něm vyprávím svému ošetřujícímu lékaři i paní primářce, když přijde na vizitu, ale nikdo mi nevěří. Říkají, že jsem nikdy žádného kamaráda neměl, že jsem si ho vymyslel. Mám taky někdy pocit, že si ti lidé myslí, že jsem blázen...
od Zajic Breznak
dne 12.11.2019 11:09 ·
6 Komentářů ·
256x čteno ·
Vyznání, jaké hodnoty nám přátelství, myslím to životní, přináší, je sympatické. Napsal jsi to opravdově, rozumím tvému stesku a nechápu ty, kteří ti to nevěří...
Palec
Kdybych mél hospodu, tak teď už vím, že by se jmenovala U čerta do němoty;) takových trochu nedolaďeností je tam víc, ale ještě lepší je opravdu, jak ten text dýchá. Tedy ta první část. Za mne by nebylo nutné to finále, třebas pravdivé.
"Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista" bych si pak chtěl nechat vytesat na hrob, jak je to švihle boží. Líbilo se mi to a to docela dost. Dík.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES