co když se už nikdy po probuzení nezeptám
jaké to dneska bude
protože všechno poběží v tisíckrát projetých kolejích
a já budu dávno předem znát
dnešek
zítřek
a celý týden dopředu
a další týdny
a celé měsíce
co když už nikdy nikoho nepotkám
co když už neobjevím nic velkého
co když už nespatřím něco za čím bych se chtěla rozběhnout
co když chodím v kruhu
co když se budu moct rozhodnout jenom mezi tím jestli budu
půl dne v práci, půl dne ve škole
nebo celý den sama
co když se začnu bát ztrácet dech
abych ho popadla
co když to dál už nepůjde
...
sestoupíš z nebe?
nebo počkáš až si najdu něco, pro co bych umřela?
ptáka nebo strom
dítě nebo muže
mohylu z kamenů
z kamenů chleba
...
nefunguje to a ty to víš
tyhlety procházky pouští
mě nedonutí
najít si jiného boha
dlouho jsem přemýšlela proč na ně teda chodíme
jestli tě baví mě trápit
nebo co za tím je
dlouho mi trvalo
než mi došlo
že jenom tady jsme sami
bez dárků
bez stromečků
a s prázdnýma rukama
jeden s druhým
od Luisa
dne 13.11.2019 22:27 ·
6 Komentářů ·
228x čteno ·
Pocit, že chodím v kruhu, mám soustavně. Tento příspěvek se mi líbí, nejsem si však jist, zda bych to neřadil spíše jako volný verš než jako prózu. Každopádně škoda nedat palec.
Možná, že jinými slovy, ale jsou mi ta sdělení nejspíš důvěrně známá. Možná v obměnách, ale už po spoustu let. Což tedy zrovna asi nezní jako příliš optimistiký výhled. I když, jak se to vlastně vezme.
Tak dnes do třetice všeho dobrého. :) Tato mě oslovuje nejvíc z těch tří od tebe, které jsem dnes přečetla (abych dohnala resty, delší dobu jsem tu nebyla zrovna aktivní). Umíš se krásně obávat. Je to taková poezie určité chvilky každého z nás. Sice se jmenuje Pouštní próza, ale pro mě je to spíš poetické. Je mi líto, že jsem to nevymyslela sama. :D
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
