Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » Řekla si, že napíše báseň
Řekla si, že napíše báseň



o tom
jak sedí doma u stolu a snídá
a pak i obědvá a večeří
s mužem na obraze

ano, nemaluje je tak často
jako o nich píše
možná proto, je faktické zobrazení
pro ni těžké

a teď tu visí
ta mužská energie
se šlechtickým původem
co drží meloun v ruce, jak prase kost

hledí někam zamyšleně
jakoby tu nebyla
a při tom sedí naproti
a chová na klíně kočku

a ona si spokojeně přede

a možná je to všechno
příliš obyčejné







.
Komentáře
12.12.2019 22:30 Luisa
avatar
a možná je to všechno
příliš obyčejné


V poslední době se mi pořád v hlavě objevuje rozhovor dvou čarodějek z jedné knihy Terryho Pratchetta.
Ty čarodějky se chystají na bál, kam ovšem musejí v přestrojení za běžné lidi (takže bez čarodějnických klobouků).

Jedna se druhé po chvíli mlčení zeptá:
"A proč nejdu já oblečená za tu urozenou a bohatou divadelní abonentku?"
A odpověď zní:
"Protože ty jsi obyčejná jako hnůj, Gyto."

V poslední době se mi to hodně vrací, protože mi přijde, že jsem zas nějak zobyčejněla, přijde mi, že se ze mně stal univerzální člověk s naučeným příjemným chováním.
Má to svoje výhody, třeba to, že se mi líp než dřív vychází s lidma. Ale za cenu, že si pak připadám obyčejná, nevim, jestli něco takovýho vůbec chci.
A na druhou stranu zas obyčejný věci miluju. Jsou jako taková kotva, uklidňujou.

Ehm, ale to se jen tady tak mimochodem vykecávám.
Že mi přijde, že tyhle věci máme možná podobně.
Každopádně mi tahle báseň připadá taková neobyčejně obyčejná, jestli rozumíš. Málokdo si namaluje aristokrata a pak s ním snídá, obědvá a večeří. A když už to někdo udělá... pak si rozhodně nemyslí, že je to něco obyčejnýho.
Takže v tomhle neobyčejná jsi.

Jinak byla jsem tu ráda. Není to báseň, která by mi vyrazila dech, ale je to báseň, která mě potěší ve chvílích, kdy vyrážet dech nechci. A takovejch chvílí je víc než těch předchozích. Hodnotím.
13.12.2019 10:50 Jaroslav Vraj
avatar I k pocitu obyčejnosti lze dojít jen neobyčejnou schopností vnímat.
Bez ní by tu stála jen prázdnota nade všemi cestami,
i nad právě těmi obyčejnými.
13.12.2019 19:19 Vorona
avatar Luis, vlastně jsi mne těma svýma úvahama dost potěšila
a taky možná otevřela oči, na jinej pohled...
že obyčejný věci jsou jako kotva, no, zajímavej názor
do jistý míry možná jo, souhlasím, jen to mám tak na hranici,
že nesmí nudit ...úsměv
jinak díky...úsměv

Jarku...stává se z tebe filosof...žasnu...úsměv a díky
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné Výborné 100% [1 Hlas]
Chvalitebné Chvalitebné 0% [Žádné hlasy]
Dobré Dobré 0% [Žádné hlasy]
Dostačující Dostačující 0% [Žádné hlasy]
Nedostačující Nedostačující 0% [Žádné hlasy]
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop