tak ten nástup, ty první dvě strofy jsou pro mne fantastický...
škoda, žes to úplně neudržela, ale asi je to tak dobře
že to k závěru trochu vyšumělo
páč by to jinak byl nářez :-)
palec
kterej mi tak úplně svým "návratem" do už otevřenejch očí
možná až příliš zjednodušeně dopovídá k rozepsanýmu snad výdechu,
rozpažení se, snad úniku do snu...
a lidé se budou divit
že už nemám srdce
játra nebo kousek plic
lidé se budou divit a ptát se
skvělej, skvělej předěl, absorbující ten tichej křik před
Žádná klec nevydrží věčně - to mne nějak srazilo z těch skvělých modrých ptačích výšin... a možná bych zvažovala ukončení místem, které vypichuje Jarek...
palec i tak...
Vidíš Vorčo, moc díky za Tvůj pohled, já jsem vlastně ty první dvě strofy chtěla dát pryč, protože mi přišly blbý. Takže je zajímavý slyšet, že to někdo vidí úplně jinak :)
Jarku, s tím příliš dopovězeným závěrem souhlasím. Cítím, že se mi stalo zvykem podceňovat čtenáře, asi zlozvyk ze sociálních sítí...
Jinak mně na těch dvou strofách nejvíc baví to, že jedna končí "ptáče" a druhá "ptát se". Tyhlety ztroskotaný rýmy vytvářím ráda, i když většina čtenářů si jich asi nevšimne.
Nemohu si nějak pořád představit, že někdo by mohl snít o tom, že mu tělo popraská a tak...Oproti tomu modré ptáče je naprosto přijatelná věc, ještě než byla vyslovena.
Obsah sdělení mi připadá jasný a jako skvělý námět k zápisu. Jen volba slovní výpravy a sklaba obrazů mi není asi celá, nebo správně poskládaně dovyslovená. Ale může to být pouze chyba v příjmu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
