V naší ulici stojí dům. Jediný dům. V tom domě stojím já, jediný uličník.
Po desáté večer rozhazuji pokoje po ulici – pouliční pokoje. Mám vcelku naklizeno, jen v pokoji pro hosty je nepokoj. Rozházené vzpomínky ne a ne zplesnivět, pavučiny v oknech čekají.
V našem domě leží ulice. Jediná ulice. V té ulici stojím já, jediný domovník. Čekám u semaforu na bílou, abych mohl přejít to, co nedovedu přecházet. Provoz bývá mírný, ale tvrdošíjně urputný. Vzpomínky vylézají jako pavouci z neuklizených koutů.
V naší ulici bývají po horkých nocích rána chladná až odtažitá. Zvláštní, jak neosobně lze si vyjít vstříc. Zvláštní, jak neosobně lze být osobní. Sprchuji se obvykle čerstvými novinami, protože slova v nich neznamenají nic.
Ani v naší ulici nikdo pro nikoho nic neznamená. Vítr se prohání tam a zpět, bez chuti a bez zápachu.
V naší ulici jsou totiž všichni všemi.
od Narcis_Pulpan
dne 31.03.2020 20:17 ·
5 Komentářů ·
223x čteno ·
Sprchuji se obvykle čerstvými novinami, protože slova v nich neznamenají nic.
to si myslím, je oproti ostatní skladbě textu, jako "pěst na oko"
pro mne to tam moc vyčnívá a nezapadá, páč mám pocit
že tady si se moc snažil a přílišná snaha škodí
tady obzvlášť, oproti přirozenému projevu ostatního textu
I když závěr nevyloudil chuti ni zápachu,
baví mě povšechně nenucená čerstvost, slovní obsazení Tvýho projevu.
Jsi mi (jako obvykle) hluboko za, což by se textům stávat určitě mělo.
Tohle je pro me dobré, výhrady mám jen k tomu závěru. Přijde mi v tak poetickem, otevirajicim a stacejicim se textu tvrdohlavě nutici jednu pointu. To se podle mého nepodařilo - text ke zmíněnému nesmeruje.
Od toho "ani v naší ulici" uz jsi me ztratil, ale jinak velmi příjemné zajímavé čtení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
