(Já vím, já vím. Ten rytmus, ty rýmy. To všechno. Cítím takovou potřebu se za to omlouvat, že si vyjdu vstříc. Zveřejnila jsem to i navzdory těm nedostatkům, protože při psaní jsem měla po dlouhý době pocit, že se neschovávám za slova, že to píšu tak, jak to cítím. Jak stojí v záhlaví webu - není to žádná omluva. A přesto to možná budu dělat častěji. Jinak - M. P. je moje klientka v práci - má autismus, často mám chuť jí něco napsat, protože ona je, pokud mě zrovna nechce zmlátit, výborná posluchačka poezie. Má pro to opravdový zaujetí. A mě vždycky tak nějak zamrzí, že nemá svýho barda, že prostě nebude mít. A protože mě nebaví nad tím truchlit, tak jí občas něco napíšu. Ale nejen proto. Půl týdne spolu bydlíme a je těžký bydlet s lidma, kterým člověk tak strašně nerozumí. A já mívám pocit, že poezie může sloužit jako prostředek k tomu, nahlídnnout i tam, kam člověk racionálně prostě nevidí.)
protože ona je, pokud mě zrovna nechce zmlátit, výborná posluchačka poezie.
tak to mě rozsekalo :D
Myslím, že je to takový porozumění - neporozumění, svět jinýho člověka, do kterýho nikdy není uplně možný se dostat. Anebo jinak - jsou lidi, který vyzařujou světlo, svým přístupem k životu, svojí odlišností a čověk by hrozně chtěl, do toho světa proniknout a něco si z něj urvat, ale nejde to. Asi by mi ten kontext nedocvaknul, kdybys to k tomu nenapsala.
A jinak k těm rýmům, myslím, že člověka může v textu příjemně překvapit i verš, kterej by třeba někdo, kdo tomu rozumí v životě nenapsal nebo by ho vyhodnotil jako špatnej… mám moc ráda Dagmar Voňkovou, moc nejsem schopná to poslouchat, ale četla jsem texty jejích písní a hrozně mě bavila ta lehkost, přitom ty rýmy asi nebudou nijak zázračný. Toliko můj odborný názor :D
Moc se mi líbí prostřední část. Princezna zakletá ve vlastním městě.
...než jsem četla tvůj doslov k tomu
myslela jsem, že píšeš o Marii Pujmanové :-)
je to fajn dílo, ale v tomhle případě, tak přečíst jednou
a už se vracet netřeba
i když poetika ti tady, jako obvykle neschází
a rýmy jsou pro mne fajn :-)
Čtu-li jako volnou formu s občasnými bonusy v podobě rýmů,
lze se mi pak i lépe soustředit na zápal, s jakým popisuješ.
S jakým vystupuješ nad děj, abys ho ne že jen odprezentovala,
ale i přinutila čtenáře najít si v textu skuliny, ve kterejch nelze než uvidět
byť jen náznak souznění básníka a třeba právě člověka, s kterým je takový souznění
zprvu bolestivý a nepředstavitelný
Voronu napadla Marie Pujmanová, zcela pochopitelně. Mě zcela nepochopitelně napadla vojenská policie. Nakolik skutečně můžeme ovlivnit své myšlenky?
Ovšem, mohla bych ten text přijmout celý docela určitě i bez dovysvětlení pod dílem. Rytmus a rýmy mě zde nijak nepohoršují. Spíše mě překvapuje způsob pojetí, který jsem u Tebe ještě nezaznamenala.
Pokud však dávám do souvislostí s dovětkem v komentáři, není mi už sdělení tolik tajemné. Nejspíš pro mou vlastní zkušenost s lidmi s poruchou autistického spektra. Pokud jde o náhlé ataky, vždycky mě bavilo pátrat po spouštěči.
Bez ohledu na to, blízký je mi závěr básně. Vyvolává dojem, že můžeme milovat i když neznáme všechny odpovědi.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
