Večerem máš šeré rty
matko
smutkem hubneš
máš nad sebou košaté nebe
s kořeny v křesle obýváku.


Jsi pampelišky pápěří
šedou hlavičkou ochmýřenou
hledící do údolí
větřík tupých nůžek neostřihá
jen jazykem stírá rosu rán.


Tenký ušní průchod
… hmota slov stále větší
trucovitě krátíš krok
aby silo času
rychleji odsypalo.


Život pestrých barev
(proboha proč)
já šlápl do bílé a ty černé
vřelosti zahlazujeme pachové stopy
cestou k břidlicové hoře
s kolmou stěnou štěpných rýh.


Život má vydýchaný vzduch
úzkost povykuje nad čelem
černým křídlem zavadila
potměšilá kukačka to však není
naštěstí noc už celou nahou
ránem svedl modrý den.

  od Schalamounek dne 04.06.2020 04:13 · 8 Komentářů · 229x čteno ·