když jsem ještě žil mezi svými
přišla tma až k mému prahu
spatřila mě, jak se třesu

neustále opakovala polohlasem
slova sestřenky Kee:

„ne nikdy, nikdy...
...nikdy nebudeš milován, Vincente“

tma byla celá v černém
jako by držela smutek
úplně nahá

já ji viděl oknem
ač jsem k ní běžel
zhasl jsem pro samý strach

–

jenom to, čemu hlupáci říkají „klišé“
je pravda
protože jsem viděl epileptického kazatele
a táhl s ním na křížovou výpravu

–

vždycky jsem byl
příliš svůj

pak jsem se v pravé poledne
ve velkých bolestech, radostných bolestech
zamiloval do zrzavého Holanďana
do jeho pestré palety

...a uviděl