nikdy jsem nebyl mladý,
tak mladý jako Osip Mandelštam na fotce z roku 1914,
škoda, že tehdy ještě nebyl fejsbuk,
byla by to skvělá profilovka a Osip by na ni balil holky

vedla mě zvědavost,
ale otázky mají dlouhé nohy
a odpovědi jim nestačí s dechem

zbabělost s vážnou tváří řečnila o lásce k vlasti,
prudké záškuby a ty bobule v kukuřičném poli
na podzim
byly nejspíš jedovaté

ta léta do úmoru chutnající, pelyněk dnů,
otrávený vzduch, málo lásky,
vlastně vůbec bez myšlenky na ni
a ty filmy o ničem

řev, který přehlušil i zpocené touhy,
touha, která nebyla slyšet,
samé povinnosti,
ambice

a pak ty cesty, kruhy v obilí,
kde hledal jsem marně klas zralosti,
ne, nikdy jsem nebyl mladý,
neměl jsem čas

*