Sedím na pěší zóně
pod nesepraným denimem noci
„lidská pýcha rozkrádá tajemství vesmíru“
říkala babička Silven
vybledlé hvězdy jsou lidské naděje
blikající v trhlinách nočního nebe.
Mám rád své město
jak obdařenou milenku se vším všudy
s jeho trčícími, přičmoudlými nosy
bezstarostně hlučných školáků
plné zpupných světel
roztržitým lepičem reklamních plakátů
který pomuchlal Šťastná ústa
s jejich pofiderními slovy.
Ještě jícny ulic
říhají zvuky přecpaného dne
s výkřiky padající vody do fontány
co my víme o její hluboké, bezedné duši
co víme o její bolesti, zpěvu
pouty měst
když spěchá k moři.
A zdejším jitrem
ve větru platany se protahují
rozbřesk šminkuje měkké stíny
datové krmelce mobilů crnčí k probuzení
okna si zvedají řasy žaluzií
bílí kohouti vyzobávají poslední zrnka noci.
Slunce před domem rozpustilo vlasy
dřevěný hřeben plotu je rozčesává
míjím pana Oblačného
s paní Přeháňkovou
… dál už jasno.
Mám rád své město
kde občas potkávám lidské štěstí v kraťasech sedí na lavičce, klátí nohama
řekneme si fráze o počasí
jak jde život?
Podáme si ruce
mile usměje se
popřeje mi hezký den.
od Schalamounek
dne 05.08.2020 03:09 ·
10 Komentářů ·
271x čteno ·
doopravuju nedoklep, a sedám si na chvíli,
abych porozjímal o místy použitým větným sledu,
a abych tak rychle tenhle text nerozchodil -
dobře ty, Schalamounku
Všem velmi děkuji.
Veroně, za úsudek o potenciálu díla.
Indigo, za můj příjemný pocit z jejího pozitivního komentáře a bonus hlasu.
p. Vrajovi, že doopravil nedoklep a usedl, aby porozjímal o větným sledu.
Vaše nahlédnutí opravdu potěšilo. Ještě jednou díky.
...p. Vrajovi, že doopravil nedoklep a usedl, aby porozjímal o větným sledu.
vole..., za prvý si pana Vraje strč za hučku,
a pak se spíš ve svý (ne)zvědavosti můžeš obrátit rovnou k tomu,
o čem kdo mluví, a neklanět se jen zbůhdarmí z pódia
Nevím čím se Vás dotkl... třeba jste to pochopil jinak, nežli bylo mnou podané. Měl jsem Vás za kultivovaného člověka a někoho titulovat "volem" bych od Vás nečekal. Já jsem proti Vám primitiv, ale opravdu bych si to k Vaší osobě, kterou nota bene ani pořádně neznám, opravdu nedovolil!
Nu což - stalo se. Věřte nevěřte, vážím si svých čtenářů a jsem jim vděčným za ozev.
Přeji příjemný týden a mějte se jen dobře.
Schalamounku, nedotkl ses mě ničím.
Jen sem Ti chlapským gestem nabídnul tykání, páč sem patříš,
a tady si tykáme všichni. Toť vše.
Pokud si v tom našel něco urážlivýho, chyba bude ve mně.
Měl jsem Vás za kultivovaného člověka a někoho titulovat "volem" bych od Vás nečekal.
Promiňte, panové, že se vložím, ale: že dnes svým rozpoložením, nejspíš...Ta věta je napsaná pro ještě nenapsanou povídku. A úsměv také. Jste mi roztomilí.
Schalamounku, i mně Jarek občas říká, vole. Tedy pouze v těch momentech, když je dobře nalazen. V jeho případě je to projev jisté náklonnosti.
A je pravda, že si tu bezohledně tykáme. Na Necyklopedii o nás už napsali, že Poetikoňané umí nejen vidět Císařovy nové šaty, ale že je rovněž umí erudovaně popsat do poslední nitky. Tudíž předkládám, že o císařích něco víme a na Wikipedii se lze zase dozvědět, že historie a původ vykání bylo způsobeno nepochopením formy vlády pozdních římských císařů. Až do konce 3.stol.př.n.l. se římským císařům výhradně tykalo. Takže tu vlastně sekáme latinu.:)
Bavilo mne číst tvoji létem nadupanou báseň, Schalamounku. Možná by se z přehršle obrázků dalo ubrat, nescházely by mi poslední tři verše, ale jinak - palec hore"
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
