Mám rád, mám rád, co víc si můžu přát? (J. Nedvěd)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - vázaný verš » mluv

mluv

zblízka, nebo nech mi podzim
(uvázanej neuzním)
spílám mrakům, k fraku tisknu
frontu lehce okluzní

v skále, nebo do kořene
v přeteklých už kalužích
zbývá
enter
dozimetr
prvně pevně pod kůží

ozvou z ňader, boků, šíjí
možná marně ze rtů žen
sílí sten jich jako v jaru
právě setlých divizen

- - -

žiju, zdá se, v sluji málo prodyšné
však
dýchám, jím a piju, piju, sním...

co pak, když pak už ne?

Komentáře

12.09.2020 23:09

Gora

Roztoužená báseň babího léta, přírodně lyrická i mírně sebereflexní + dobré rýmy, zvláště ten diviznový...dobrý i závěr! /od prvního verše jsem poznala autora/
Bylo mi potěšením číst. Určitě tu nejsem naposledy.

13.09.2020 08:03

Vorona

No, tak nad tím závěrem jsem se pousmála
jakoby odpověď :-)
zajímalo by mne, či to byla souhra náhod?

jinak k textu, máš to vycizelovaný
těším se, až ji v listopadu přečteš na čtení :-)

13.09.2020 08:50

Indigo

Já Ti nevím, Jarku. Jakobys na něco, co už dávno znáš, zapomněl. Ano, u Tebe výstavba těla textu a technicky už standard. Čímž tedy nevládne každý. Ale chybí (neříkám však že tu není, jen že neumím ji takhle snadno číst) prostota a upřímnost, která je snad přímá a nedá se snadno sdělení upřít.
Nevím, čím to přesně je. Snad okluzní fronta, enter a dozimetr v kontrastu s básnickými výrazy již tolikrát viděnými.

Chtěla bych být stržena Tvým umem, jakožto jiní Tví čtenáři zde, ale tady neumím, nejde mi to.

13.09.2020 11:36

Jaroslav Vraj

Gora: /od prvního verše jsem poznala autora/
ha, no nevím, jestli je to na chlubení - ale jasně že děkuju!

Věrka: byla to náhoda, fragmenty z týhle mi ležely v šufliku
už drahně dní..., a k čtení? musím se to naučit, pro hlasitej jazyk je mi trochu krkolomná:) děkuju

Inka: taky nevím, čím to je - ta slova sem zařadil (mimo obsahovejch důvodností) i pro odejmutí pozornosti
nastolenýho metra, pro úsečnost, jakejs předěl v sdělení..., no, nemusí zafungovat,
poznamenám si (Tě:))

„Ale chybí ... prostota a upřímnost, která je snad přímá a nedá se snadno sdělení upřít.“
nerozumím - text si jaksi navzájem protiřečí

opět s díky!!

13.09.2020 12:10

Jaroslav Vraj

Inka: ach soo, musel se jen přeorientovat na Tvůj způsob
"prostorovýho" vyjádření se -
dlouho sme spolu asi nemluvili :)
J.

14.09.2020 02:50

Schalamounek

Bylo mi potěšením číst a určitě tu nejsem naposledy. Máš to vycizelovaný. Hm, alespoň mohu tušit odkud pramení autorovo vysoké nároky na poezii a jeho silné sebevědomí.
Ačkoliv jsem sám gramatickým ignorantem, tak mě u pedantského poety překvapilo, že báseň začíná malým písmenem. Řádky samoúčelně "rozházené" a už vůbec netuším, proč je v druhé sloce v posledním řádku po "prvně pevně" podivná mezera. Dobrý i závěr, jen je mi záhadou, proč je vyhotoven jiným písmem. Jsou to ale jen kosmetické ozvláštnění. Podle zdejších indicií (!) jsem očekával od autora dílo, ze kterého budu mít daleko větší prožitek. Z "dozimetru" už vůbec ne.
Ale jsme zde na serveru "jen" amatéři a snažíme se.
Autor má jistý potenciál a jeho autorskou snahu o dobré dílo nelze popřít.

14.09.2020 08:07

Stinohra

Na tvoje věci vždycky potřebuju klid, takže jsem zpět (už poněkolikáté). Představuju si tě, jak jdeš nějakou chladnou podzimní ulicí a pod sakem (aby to nikdo neviděl), máš tu okluzní frontu. Já vím, že jsem hrozně naivní čtenář, ale strašně mě ten obraz baví. Dýchám, jím a piju, piju, sním (jíst, sníst) a taky, že snění je základní potřeba, stejně jako jídlo a pití. Hezký.

14.09.2020 17:18

Jaroslav Vraj

Schalamounku, vážně netuším, jak si přišel na mé silné sebevědomí.
Neznám jediný svůj text, o němž bych nepřestal pochybovat (ať už o jeho fragmentech,
nebo textu jako celku.)

Nikde, myslím, není psáno, že musí básnička bezpodmínečně začínat velkým písmenem, nebo obsahovat
přesnou interpunkci. Jak zdejší autor a nakladatel D.Stano kdysi poznamenal:
„Básník používá čárky nebo interpukci obecně tak, jak potřebuje on.“ Podobně s verzálama.
Stejně tak je to s oním "samoúčelným rozhazování řádků", tedy asi veršů. Každé slovo, zasazené do téhle formy,
tu nestojí samoúčelně, ale v určitém důvodu, záměru, opodstanění (viz část komentu k Ince).
S mezerami v textu nebo změnou písma je to velmi podobné -
zdůrazňuji tak předěl v intonaci, podvědomé recitaci, pevnější uchopení sdělení.
Pokud je čtenář přesvědčen, že se tomu tak děje z "kosmetických důvodů (což mě poněkud uráží),
není to samozřejmě jeho chyba a já mu názor sebrat nemohu, stejně jako nemohu dopodrobna
vypisovat důvody a způsob stavby -
(kritik k obrazu: „Co jste tím chtěl říci?“ Malíř: „Kdybych to mohl říct, tak jsem to nemusel malovat“)

Podle indicií?? Každej čtenář je přece jinej.
A že pedant? Úsměv...

- - -

Stínko, Tvý obrazy mi určitě nepřijdou naivní, naopak - okluzní fronta pod sakem, paráda...,
jsem rád, když má text více možností náhledu...:)

Díky oběma!

15.09.2020 08:45

Jaroslav Vraj

Takže. Mám přítele, kamaráda, se kterým se známe odmalička. Už od puberty jsme soutěžili, kdo sbalí víc holek.
Jemu tenhle "koníček" zůstal až dodnes, stále je svobodný. Láskou k ženám byl zcela posedlý.

Před asi třemi měsíci prodělal můj dlouholetý přítel těžký infarkt, je po dvou rekonstrukcích
srdce, v hrudi kardiostimulátor.
Zcela rezignoval, utápí se v depresích,
život pro něj v podstatě skončil.

Chtěl jsem jen poetickým způsobem bez použití příliš nostalgických nebo explicitnich prvků zachytit jako útržek,
úvahu a pokusit se pochopit, ucítít z jeho pohledu.

15.09.2020 09:40

Gora

Nevím, jak na tom zdravotně je, ale obecně infarkt a záležitosti kolem něj ho přece ze života nevylučují, zvláště při dnešní léčbě... jen to vše bude chvíli trvat. Věřím, že bude moci žít jako předtím. Radostně!
Báseň je vyzněním smutná, ale ne klišoidně, a vyznání ženám v ní dominuje... divizny opět rozkvetou!

15.09.2020 09:55

Vorona

jj, o životě a lidech by se mělo psát
pak taky o kytkách a rozkvetlých loukách a všem hezkém i těžkém
ale v těch lidech je to takové, že se v tom spoustu čtenářů může najít

16.09.2020 07:48

Indigo

Chtěl jsem jen poetickým způsobem bez použití příliš nostalgických nebo explicitnich prvků zachytit jako útržek,
úvahu a pokusit se pochopit, ucítít z jeho pohledu.

To mě mrzí. Držím mu palce.

A díky, že jsi poodhalil oponu. Možná dnes chápu o něco víc.

Na druhou stranu, je to přesně ta situace se kterou se komentátoři děl setkávají často. Být více člověk nebo komentátor textu?

Líbí se mi víc člověk k člověku. Snažím se najít vhodnou cestu. Na medvědí službu si stále zvykám.

Měj milý den. Ty i Tvůj přítel.

16.09.2020 17:23

Jaroslav Vraj

Díky, že jste dočetly a vrátily se i po tom epilogu, dámy.
Vyřídit nic nemohu - zabil by mě, kdyby věděl o týhle publikaci
i dialogu o ní.
A díky za přání.

25.09.2020 15:48

Luisa

Už čtu poněkolikáté. Tohle mi pořád bere dech:

v skále, nebo do kořene
v přeteklých už kalužích

... škoda jen, že pak nenásledoval ani děj, ani obraz, zrcadlo ani sklíčko, ve kterým bych mohla najít. Protože to bych jaksi očekávala po tak skvělé kombinaci slov, ale místo toho tam jak vraženej klín enter, dozimetr (ze kterýho mi následných několik minut hučí v hlavě, jak se snažím přijít na to, co to je). Bhm.
Formu obdivuju, jakbyne. :)

26.09.2020 14:08

Jaroslav Vraj

„Protože to bych jaksi očekávala po tak skvělé kombinaci slov, ale místo toho tam jak vraženej klín enter, dozimetr...“

možná nemělo sáhnout až jako "vraženej klín", ale mělo důsledkem působit zlomově, odděleně,
úkrokem od dispozic prvotního sdělění, i právě formou

děkuju za slovo, Lui!!

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné	67%	[2 Hlasů]
Chvalitebné	0%	[Žádné hlasy]
Dobré	33%	[1 Hlas]
Dostačující	0%	[Žádné hlasy]
Nedostačující	0%	[Žádné hlasy]

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES