sedneš si
zaposloucháš se
do zpěvu cvrčků
do křiku dravců
kteří oblétají
lesní polom
a pak
sem začneš patřit
na chvilku
na věky
jako by krajina
byla gobelínem času
v němž je za pomoci tajuplných písem
zapsaný tvůj příběh
lesy a louky
runy a písmena
svítání stmívání
posměšné krákání nad lesem
a zatímco nevíš
odkud přicházíš
kam jdeš
sedíš v trávě
snažíš se číst mezi řádky
ty vysoké smrky s holými kmeny
co se tak nedbale opírají o nebe
- to by mohla být láska
říkáš si
k večeru její větve
v západním
slunci zezlátnou
pod ní je mech
a kolem tolik jiných stromů
co asi znamenají
ani bible nemá
tolik stran
kolik je stébel
na louce ve stráni
tak mnoho je tu napsáno
ty však poznáváš jenom
jeřabinový strom z aleje
kterou jsi chodil se svou milou
a křivé polní cesty
které jsi vídal
z drncavého kočárku
o ničem dalším nevíš
odejdeš odsud
kouzlo pomine
jen budoucnost
ti občas připomene
---
tato krajina
je sestrou krajiny do níž odcházíš
a zdejší smrky
jsou bratry těch
které tam rostou
ať půjdeš kamkoli
budou tě tam znát
od Luisa
dne 15.09.2020 18:14 ·
3 Komentářů ·
179x čteno ·
Ten začátek mi přišel vlažnej… pak se to rozjelo (což se mi úplně nestává, většinou když je vlažnej začátek, už se přes to nepřečtu), ale tady to doslova graduje a to zjištění na závěr mi přijde úplně jogínský (to asi není to správný slovo, ale na lepší jsem nepřišla) :D. Všechno je propojené a jsi li jednou součástí těch stromů a tý louky, tak už jí budeš pořád, bez ohledu na to, na jaký louce jsi a u kterýho stromu zrovna stojíš. To si z toho beru já. Dávám lajk.
Možná to s tím začátkem mám jako Stína, ale mi to přišlo příjemné na rozjezd...pak spousta krásných obrazů, jak vnímáš krajinu, že si říkám, proč to všechno nevidím já...možná je celá tak příjemně vlažná, jak to nazvala Stína...:-)
Možná je právě tohle druh textu, kterej nepotřebuje žádný zvláštní rozestavění,
přísnou kompozici, aranžmá -
nepotřebuje gradaci, přímý vyslovení, klíč k jednotlivostem, záměru.
Je to napsaný tak, jak obsah, potažmo přírodní téma nabízí a přesně tak,
aby forma obsah nepřebila. Tohle je mi poezií.
Moc dobře, Lui.
(oddělená pasáž pracuje pak přece jen možná už víc filozoficky a s přesahem
právě v pokusu o jakýsi řešení, závěr, pro mě však skoro navíc a nepotřebně silně)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
