i když jsem
- jako každý kdo se narodil
v prokletém čase tlejícího listí -
až příliš dobře znala
zákony podzimu
kostnatá ruka strachu
mi nesmlouvavě
napsala na čelo
v tento čas
žádné zvíře
neopustí své doupě
a to ani kdyby trpělo
můj první krok
nemohl být šťastný
---
čekala jsem samotu
ta však už dávno vzdala
své toulky ulicemi
a vydala se lovit
do jednopokojových bytů
nejsem osamělá
jsem jenom cizí
s věkem mi
ubývá míst
na kterých bych bloudila
už nechci
přepínat tlačítko
mezi dvěma domovy
chci usnout u dráhy
a za očima
nechat míjet rozsvícená kupé
projíždějících vlaků
nechci myslet na mámu
těkající po obchodech
- vybírá oblečení
aby si připadala šťastná
(už ví že vybrat si slepou lásku
znamená vybrat si
aby dusila
snaží se utéct
aspoň kolem dokola)
a já chci spát
a přivolat sen
o konci světa
za který lze vzít
aniž by se mi
rozsypal pod rukama
od Luisa
dne 27.09.2020 21:20 ·
9 Komentářů ·
232x čteno ·
první část mi přijde moc fajn
v té druhé se v konci topím v depresi
né že by to, co se kvality díla týká, bylo na škodu, páč jsou tam ty emoce
taky dost často jsem psala, pro mne drsné věci
ale tak nějak stejně, chci svět vidět růžově
Já jsem teda v práci a jen procházím, ale tohle mi nedá. Je to skvělý čtení a jsem nadšená a nevadí mi, že to může působit depresivně. Tohle si odnáším:
v tento čas
žádné zvíře
neopustí své doupě
a to ani kdyby trpělo
Myslím, že je obecně těžké nechat odejít věci, které dřív byly dobré nebo by dobré měly být. Myslím, že třeba s tímhle se nikdy nedokážu smířit.
A pak tohle:
nechci myslet na mámu
těkající po obchodech
- vybírá oblečení
aby si připadala šťastná
vložit do textu takhle soukromou věc, se musí umět, aby toho z autora najednou nebylo moc (no, ty to umíš). Jinak si myslím, že to takhle dělá hodně lidí. Nedávno jsem o tom přemýšlela... protože já mám vždycky takovej pocit naplnění, když se mi na sebe povede něco hezkýho sehnat. Vlastně i teď když o tom píšu, říkám si, jestli se k něčemu takovýmu vůbec přiznávat... je to povrchní.
Na zacatku mi ta druha genitivni metafora (kostnata ruka strachu ) přišla trochu preumelkovana a tohle
aby dusila
snaží se utéct
Jako basnickej obrat vůbec nechápu.
Ale jinak - fakt komplet - zaujalo. Ne úplně srdcovka, ale možná i to lépe. Vykresluje se pozvolna, začátek možná (uz jsem přeci jen částečně i stara ) poetickou formou přesahuje samotný obsah, al ja i tohle počítám. A je to zvládnutý moc dobře.
Cítím tam pro sebe potenciál, ke kterymu to může doznit (píšu hned po prvním troj/ctyrcteni)
Na konci ještě snad sním o takové básni, která by nepotřebovala rozsypani, ale dovedla tím koncem řádně skubnout. Ale to uz projektuju sama sebe moc. :)
když právě tudy Tvůj text stavím, nabírá mi jiný rychlosti,
jinovýznamu textový projekce - sice s nepřikývnutím ke kostnatý metafoře,
šak s poznáním, jak pohyb za domov je Ti důležitej sice dost,
ale trochu míň, než zvuky kolejnatejch drah
(už ví že vybrat si slepou lásku
znamená vybrat si
aby se dusila
snaží se utéct
aspoň kolem dokola)
takhle slyším, teda jako dvojnedoklep..., jinak asi nerozumím úkladu,
ale stejně se i po čase pokouším "vyhřebelcovat" náhled
- - -
ha, je mi dobrá představa najít konec světa, za kterej lze vzít!!
protože já mám vždycky takovej pocit naplnění, když se mi na sebe povede něco hezkýho sehnat. Vlastně i teď když o tom píšu, říkám si, jestli se k něčemu takovýmu vůbec přiznávat... je to povrchní.
A to zase prr. Vychází přece z dávných tradic. Odborníci tvrdí, že je to novodobý způsob lovu. Ráda lovím svého mamuta a vůbec mi to nepřipadá ani trochu povrchní.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
