byla už jsem tu, jasně...jen s tebou člověk musí chvíli dozrávat v myšlenkách a vědomí...
nejsem teď o nic moudřejší...má to myšlenku, jen i na můj vkus
je to příliš osekaný jen na zápisek...
Taky uz jsem tu byla a dokonce napsala koment a koukam, ze jsemnho asi nejak neodeslala nebo co.
Poprve jsem cetla "pomalovanych koni" a u toho verše jsem si řekla - hmm, to je zajímavý! A pak vida. Nejsou pomalovani ale pomali.
Kdyz obloha hori. Docela drsný. Neni vyjimecny ten, kdo něco vi. Kfyz je uz se vsim amen neni vidět, ze se nekdo obětoval, ale pouze ze jsme vsichni smrtelni.
Kdyz obloha hori
Za svetlonosem neni videt stin
Neni videt hrdinstvi
Jen smrt
Asi tam jsou potreba ti bytosti. Spojuju si krentaury a pomale kone. Jako kdyby se stirala jejich nadprirozenost a vlastne jim brala aspon malou sanci přežít.
Co tam jeste je - kdyz padnou vsechna pravidla vzajemneho respektu, je jedno, ze utlacovani umiraji hrdinně.
Poměrně slušně a chápavě jsi ten text rozebrala, cvrcko. Respektive původní záměr. Ještě si ale trvám na metafoře hořící oblohy a kontrastu světla, tmy a přítomnosti stínu. Dále na rozlišení hrdinného kentaura a pomalého koně by mělo hrát také významnou roli. Zvláště pokud mířím k závěru textu.
Ale nerada bych z předloženého zápisku dělala hádanku, o čemž si jistě mnozí mnohdy pomyslí (pokud připustím domněnky ze zkušenosti), že mnoho mých textů takových je. Když tedy pominu ty recenzenty, kteří se o mém textu kdy vyjádřili: směska náhodných slov na odiv, blbost apod.
Jen mě Tvůj přípisek potěšil. Dokonce natolik, že si po delší době nalévám trochu bílého.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
