Starý byt na náměstí. Kuchyně. Záclona je zašlá jako za časů dětství, rodiče byli silní kuřáci. Svítí jen menší světlo nad kamny. Všechno vnímám v podivném přítmí, povědomém ze starých amerických detektivek!

Manžel si ohřívá na plynovém sporáku večeři. Za gaučem v téže místnosti je schovaný můj polonahý milenec a já přemýšlím, jak ho odtud nenápadně dostat. Až bude v předsíni, už trefí ven z domu.

Manžel stále něco hovoří o uplynulém dni a je ke mně zády, já sem tam odpovídám. Sedím na gauči a klepu se nervozitou. Je mi jasné, že až se obrátí a s talířem v ruce sedne ke stolu, už L. nebude moci nenápadně odejít.
Milenec sedí celý přikrčený na zemi, v náručí drží kalhoty a další oblečení. Šeptám mu do ucha, že teď je nejvhodnější chvíle k odchodu. Vstávám z gauče, on z podlahy. Beru ho za loket, abychom nenápadně zmizeli. V tu chvíli se manžel otočil a jde s kastrůlkem v ruce ke stolu. Sedá si.

Kdy vybouchne, co je to tady za cizího chlapa? Krve by se ve mně nedořezal! Pouští se však do jídla, lžící, jako obvykle, a silou vyškrabuje připeklé jídlo, bouchá do dna hrnce jako cvičený orangutan. Nedal si to ani na ten talíř!

Držím L. stále za loket a mizíme v chodbě. Rychle natahuje kalhoty a já se pořád třesu hrůzou. Již ustrojen mi dává letmý polibek, rozkládá po paměti slepeckou hůl a odchází. Napůl šeptám – Pozor na ty schody!
Zavírám dveře bytu. Vracím se do kuchyně.

Muž právě dojedl. Nevšiml se ani, že jsem byla pryč.
Sklízím ze stolu.

  od Gora dne 08.11.2020 19:16 · 10 Komentářů · 230x čteno ·