Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » Koba
Koba
cesty, ze kterých sešel
nejvěrnější z pravověrných
tvář, kterou sňal
a ta druhá, kterou nesnímal
železobetonové mosty
jež vedly sedmdesát let do nikam

-

svým tělem hubeným jsem ti život dávala
když jsi ještě uměl brát
škoda, že ses nikdy nestal knězem

škoda, že jsi tolik přibral
tam, kde duše tučných k stáru láteří

škoda těch ztracených milionů
na které dopadla tvá ocelová pěst
náhrobkem budiž jim tvá zem
náhrobkem budiž ti můj stud

-

v každém vidíš svého zrádce
ale v oku svém břevna neznamenáš!
mrtví a stíny živých lemují Rusko a Ukrajinu
když Svazem projde úsvit rovnosti

děti s vypouklými bříšky
když se kácí les, létají třísky
Komentáře
21.12.2020 22:01 leporelos
avatar Ale v oku svém, břevna neznamenáš" je podle mě vrchol básně. Píču tomu rozumím, mám pocit, že se věnuješ věcem co mě taky mrdaj, ale ruku do ohně za to nedám.
24.12.2020 06:07 Zajic Breznak
avatar Leporelo, moc děkuju za návštěvu... Text se věnuje J. V. Stalinovi, který si v mládí říkal Koba (podle gruzínského literárního hrdiny). A tím vrcholem básně možná myslíš, že jsem ji tam mohl ukončit (?), taky si to teď říkám, ale chtěl jsem tam ještě vměstnat Stalinovo oblíbené ruské úsloví: "Když se kácí les, létají třísky."
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop