.
.
toľkokrát
neobvyklým spôsobom
zaseknutá medzi zvuky flauty a čosi ebenové
prechádzala cez teba
a
tvojich slov bolo len pár
slabučkých ako básne čakajúce na zrodenie
čo nemajú byť nikdy pochopené
ostanú prahnúť na perách
v závetrí
kde prestali rásť
.
.
možno sa nedočkajú
sľúbeného
mokrými teniskami dopadnú rovno
na kosu a potom na kolená
skôr ako na svet ľahne predplatená tma
náhlivou túžbou opadavých
pozhŕňajú dych pred dvere
ktoré neprestaneme hľadať
kým nám z rúk nevypadne
posledný verš
niekedy je bolesť
silnejšia než pevná vôľa
a najstarší cukrík má chuť strácania
.
.
od Marta
dne 22.05.2012 12:44 ·
9 Komentářů ·
652x čteno ·
To nejsilnější vidím tu.
Jinak... tentokrát moc nevím co Ti říct... snadže neholduji příliš platnému popisu vnitřních stavů. Víš co chci říct? Anebo ne? Přemýšlím...
Asi to říkáš moc napřímo. A přece sklápíš oči. Už se do toho zamotávám a nevím. Nesedí mi to tolik jako Tvé jiné básně, takhle bych to řekla jednodušeji, moc psychologie na úkor obrazu.
A taky... protože báseň v sobě nese i cosi filosofického - jak už jsem Ti myslím napsala pod báseň o té pampelišce... já nevěřím na rezignaci. Prostě nevěřím že to je možné tak jak je to napsané. Bolest silnější než pevná vůle. A tak. Nevěřím, pořád za tím hledám něco dalšího, co je za tou rezignací tiše schované. Ale nevidím to tam. To je to.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES