vzpomínáš Jáchyme
zem byla koberec a kvetla
měkká; přívětivá k nahotě
hřebínkem z pěti prstů
česal si zlato z obilí
otec říkával: šikovné ruce
navždycky zůstanou pilířem světa
miloval tě
i s šaty zmazanými hlínou
neboj
než ráno kohoutek zaskřípe vrátky
vše ti odpustí
pro hnědé oči nesl by tě
po celý život na ramenou
nevěř Jáchyme
že pomalým vlakům se nezdají sny
za výhybkou čekají hvozdy
prachové peří
zahradník s košíkem spadaných jablek
hází je; ty chytáš potlučenou rukou
chuť bývá silný pán
utopí ostatní smysly
nenech si vytlouct z těla
byť jen malichernou
vzpomínku na domov
jsme křehcí lidé
Jáchyme
minulost vytekla komínem
beránčí vlásky
táhnou s chmýřím cestou po modré
dech po boji
jako když vískáš nehty zeď
slyšíš mě Jáchyme?
nic si nevyčítej
oči jsou příliš velké pro spánek
a na konci trati se každý vlak
stane světelným vojem
od Viviana-Mori
dne 05.01.2021 17:27 ·
11 Komentářů ·
259x čteno ·
Mám rada tie prestrihy v obrazoch. V zaujímavých, zvláštnych, ubolených obrazoch. Rozložených tak, že z nich vznikne príbeh nabitý silnými emóciami. Toto ty vieš excelentne, Viviana. Pamätám, ako ma krátko po smrti môjho ocka rozvzlykala jedna z Tvojich básní.
Prišla mi úžasne čistá. Ako modlitba. A mám pocit, že všetky Tvoje sa nesú v tomto duchu.
Ďakujem Ti.
nevěř Jáchyme
že pomalým vlakům se nezdají sny
za výhybkou čekají hvozdy
prachové peří
zahradník s košíkem spadaných jablek
hází je; ty chytáš potlučenou rukou...
stylem připomnělas meri, která se tu kdysivá pohybovala -
mám rád tenhle způsob rozjímání, tenhle způsob vytváření obrázků,
způsob závěrečnýho pospojení, "sešněrování" a položení k vazbě
Pro mne báseň roku. Zůstala mi v hlavě, možná i pro to, že se tak jmenuje postižený vnuk. Je křehký a má beránčí vlásky...často se ztotožňujeme s texty, co nám mají něco říct...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES