Vstávání, usínání, vydělávání, hrazení, jaro, zima, kovid, klid, ještě tě to baví, čtenáři, s poskákanýma nervama, nebo už jen čekáš na poslední ťafku? Českej pepík by dal půl království z okurkovo-salámovou sezonu, takový jsou poměry v malým rybníčku, nepřivykne si ta, která si uvykla plavat v moři. Teď se ale přiznám já: Mám psí sny, naslouchám zimní zvěři, vím, že krajina je to, proč lezeme na na rozhledny. Sedím u plotny, přikládám dříví a když se ptám, kde je chňapka, je mi rozuměno "dejchej jabka".
Jaký jabka? Je nedejchatelná zima a legislativa se vaří a podepisuje svižně: úřednickej šiml to je sekáč, který se nezakecal a se studenou tváří kosí, co mu přijde do zornýho pole.
A na mě už to taky přichází, nálady si mě podávaj jak jointa.
Full kontakt.
Aristoteles by se mi vysmál, K. Stibral by taky svým koutkům nebránil: chybí mi tvar a účel. Na co rýč a na co pluh, rádlo, když je z úrodné země pláň holá, přeholá?
Kde hledat lék na smělost?
Kout?
od Egon Sirka
dne 18.01.2021 09:20 ·
4 Komentářů ·
163x čteno ·
tohle mě teda dostalo, celým tím čtením
po vtip ,kterej to má i po tu realitu, která je tady místy s ironií popsaná
a závěr, noo dobrý...pro někoho kdo chce hledat a číst dál
jinak dejchat jabka...no zasmála jsem se tomu
páč moje babička taky blbě slyšela a asi to máme v rodě
jednou jí Iza říká.....já chcu Bobeše...a babička na ní...cože si blbeček?
tak to jen ,že jsem tady u toho nahlídla i do toho mého světa :-)
díky :-) hodnotím
V zimě jezdím rád na chalupu. Zrovna jsem se vrátil, bylo tam na začátku nula stupňů uvnitř, ale dva uhláky hnědýho svinstva a tři velký koše dříví udělaly v jednom pokoji docela slušných osmnáct stupňů. Na záchodě pomohl elektrickém přímotop, ale jde se tam přes verandu s venkovní teplotou. No jo, to se dá pár dní vydržet, ale kovid je jiná klasa. Já vím. Taky mi už z toho hrabe. Nad vodou mě drží naděje v léto a taky vědomí, že nic netrvá věčně...
Jinak dobrý, dokud si dokážeme dělat srandu, tak si udržujeme nadhled a to je dobře.
Na chalupě bejvá dobře. V ní vlastně celej rok bydlíme.
Též přitápíme jak se dá, ale těžko vysvětlit mámě, že osumnáct
je v těžkejch mrazech na chodbu slušná teplota...
pele-mele zdánlivejch roztodivností, který stejně na konec
pousedaj k sobě, aby se mohly svorně otočit a pozeptat -
kde??
Tenhle fenomén chalupaření má prý svoje kořeny v poválečných letech, když kolem třetiny lidí bylo odejito... chalupu máme po Němcích, dost starý stavení to je, no, nenadál bych se jak společná zkušenost to je. A přitom tak nabíledni. Díky za patrnost.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
