Postel je jako zvětšovací sklo: vše je v ní větší než ve skutečnosti. (Jean Anouilh)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » na konci môjho príbehu

na konci môjho príbehu

v poslednej básni
budú bzučať včely a tvoje zelené nápady o záhradách
prestanú byť
nemé
z nešľachtenej hliny vystúpia s piesňou
zavŕtajú svoje prsty do svetla
chabo pulzujúceho pod lístím
a v tom istom mihu oka
kdesi
vľavo od hrudnej kosti
ucítim ten druh dažďa
čo vteká priamo
ako život
keď prichádza k riekam
vtedy sa otvorím koreňom
ťarchu preniesiem do objatia

a záhadne rozkvitnem

2021

Komentáře

11.02.2021 22:10

midi

Konec je krásnej... Mimochodem, vždycky jsem záviděl stromům kořeny. Kořeny, to je neskutečně silná pro mě emoce. Něco tak pevného a přitom neviditelného. Ano, kořeny svazují a brání v pohybu, ale... Prostě, život stromů je fascinující. Promiňte, to jsem hodně odbočil, omlouvám se.

12.02.2021 18:55

Luisa

Je to úžasnej obraz, zasloužilo by si to namalovat, fakt. Škoda, že čas hraje tak proti mně.
Jinak mně se zase nejvíc líbí to světlo a ten déšť, tedy těžiště vidím spíše ve středu básně.

16.02.2021 22:31

Schalamounek

Za mně pěkná práce. Napadité obraty a evidentně pečlivě vypracovaná.

18.02.2021 12:06

Miriam

Preniesla si ma na miesta, kde už len pohľad vytiahne z kože husinu. Najkrajšie sú tie dažde, čo zaplavujú rozpraskané, suché zeme. Vtedy kvitnú nielen stromy...

Vďaka, Marti.

18.02.2021 12:39

leporelos

Je to krása, taková Americká krása. "vľavo od hrudnej kosti
ucítim ten druh dažďa... když mě zaskočí podobný náznak, většinou při vzpomínce na nějakou vůni z dětství (než sem začal kouřit a jíst chilli) jsem tomu blízko, už, už, to mám, a pak se to ztratí, jak význam a děj snu třetí minutou nového dne. Je mi trochu nepříjemné to zasazení, totiž na konec tvého příběhu, třeba že to má být text právě o něm, ale co už. I to rozpomínání, o které se tvůj text ve mně otřel, ke konci příběhu a kráse vlastně patří, ale to už vařím z vody. Hezké.

21.02.2021 14:00

Jaroslav Vraj

zlom (kdesi) je přesně, ale nenápadně,
a až lehce načasovanej, aniž by měl čtenář byť jen podezření z úmyslu

i to dělá text básní

24.02.2021 11:52

Marta

ďakujem, Mid..a fascinujúce na koreňoch je, že stromy aj ľudí to "svázání" v istom zmysle aj teší

Luisa, tam niekde v strede by to ťažisko malo byť, záleží od čitateľa..vďak

máš pravdu, Schalamounek, text si posedel dlhšie v šuplíku a prešiel viacerými škrtačkami..ďakujem

viem, Miriam, že vieš..sú miesta aj časy, kedy kvitneme
občas i záhadne

no, Lepo, ten tvoj koment, hotová poézia..vďak (ešte si ho párkrát prečítam :) )

Jarku, ten "zlom" sa chystal už tam, pod tým listím ;) k tomu dážď a môže sa kvitnúť..ďakujem Ti

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné	100%	[1 Hlas]
Chvalitebné	0%	[Žádné hlasy]
Dobré	0%	[Žádné hlasy]
Dostačující	0%	[Žádné hlasy]
Nedostačující	0%	[Žádné hlasy]

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES