Tyjo.
Psát tyhle věci (jakkoliv jsou pravda či nikoliv), to je vždycky hroznej risk. Ne kvůli tomu, jestli je ta báseň dobrá (nebo špatná), ale kvůli tomu, že (nevim, jak to říct a asi to řeknu nešikovně) fackovaný těhotný... na to maj asi všichni jasnej názor (pověsit do průvanu)... Co jsem chtěla říct... přijde mi to skvělý,
nepláču tu nad vylitým mlíkem
čas vysušil ho
na škraloup
nejvíc mě zaujala asi tahle část - na jednu stranu čas nakonec obrousí všechny hrany, na druhou... ten škraloup, no, pořád tam je :)
Goog job.
Stínka...tak ty facky, no, byla jen jedna, ale psychicky vydala za 10...
názor stejnej "pověsit do průvanu" minimálně...
na druhou stranu vím, že jsem ty mužský občas doháněla k šílenejm věcem :D no tady by ale asi brzda být měla...
jo a ten škraloup, no, furt tam je, no
děkuju jinak :-)
"nepláču tu nad vylitým mlíkem
čas vysušil ho
na škraloup"
- práve tu, v tomto trojverší, som sa našla
viem o škraloupech svoje (ako podotkla Stína: pořád tam je)
je tvrdý ten text
istým spôsobom nemilosrdný
pomáha tomu istá úsečnosť a strohosť vo vyjadrovaní
predsa za ním cítim veľkú snahu odpustit
druhým i sebe
pekne, Vorona
Nešlo. Proto nemluvím o vzpomínkách jako povšechných,
ale spíš o těch, který ("některé") v nás zůstávaj s takovým dopadem,
jež mohl mít a měl vliv dřív, to ano, ale dnes vnímám a víc kvituju typy,
které se nevracejí tak často -
svý si už udělaly, a návratem k nim se už nejspíš nezaměřím
k uhnutí jinou cestou, to už se povětšinou dávno stalo.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES